Nábory - srpen

Sala Baganza - turnaj z říše snů

SK Joudrs, softball, Praha

Sportuje celá Praha 8 - SOFTBALL - turnaj 2020 pro veřejnost

Muži A a zakončení letošní sezóny!

Ohlédnutí - Memoriál Mikea Stapletona potřetí…

Přijď mezi nás! Ukázkové tréninky podzim 2020

3. ročník Memoriálu Mikea Stapletona bude letos sloužit jako prověrka novým národním týmům

super liga kadetů Most

Muži A v nadstavbě a zápisky z ligy Dánské!

kadeti starší v Kadani

Kadetky mladší: Vezeme na Joudrs bronz z Open Poháru ČSA U16

Přijď mezi nás. Držíme spolu, jsme tým, jsme Joudrs!

Ve stínu MARONu…. posezení na Joudrs bude ještě příjemnější

PŘÍMĚSTSKÉ TÁBORY LÉTO 2020

SK Joudrs má široké zastoupení v holčičí i klučičí větvi ve výběrech a nominacích do mládežnických reprezentací

Do italské Sala Baganzy vyrazilo nakonec 11 statečných tballáků obhajovat loňské vítězství v kategorii minibaseball. Nejtěžším úkolem před odjezdem bylo sehnat sadu dresů pro celý tým v jedné barvě, protože v průběhu sezóny děti hrály za Orange, Navy, Royal a Grey. Někdo tak hrál s vytouženým číslem na zádech, někdo musel vybírat z těch, které se nám podařilo sehnat. Letos tak tým nastupoval v barvách klučičí větve a oblékli jsme dresy i nádherná trička od kadetských týmů v barvách Navy. Výběr účastníků byl naopak letos jednoduchý Jel ten, kdo se přihlásil.

V úterý večer jsme vyrazili z Joudrs a ráno už nás vítala Sala a pro středu se nejdůležitějším místem stal její báječný bazén. Středeční úkol byl jasný, setřást cestovní únavu a večer si užít zahajovací ceremoniál. A že už ten byl zážitkem! Průvod, ve kterém jsme šli jako první pod českou vlajkou zahajovali hudebníci, velká skupina rozhodčích a pořadatelů a pak všichni hráči a trenéři. Nejkrásnější byly italské babičky, které se vykláněly z balkónů a celý průvod zdravily a všichni naopak zdravily je. A to, že celé město žilo od středy do neděle softballem a baseballem bylo znát nejen při zahájení. Snad každý nějak pomohl turnaji, nebo se aspoň přišel podívat na utkání a užít si večerní atmosféru a posezení při dobrém jídle. Neskutečné množství raviol vyráběly místní dámy ručně a obědy a večeře byly prostě úžasné.

Od čtvrtka nás už čekalo také hřiště. To naše v Cipresi vzdálené cca 2 km, takže jsme se na utkání přesouvali tranzitem. K pravidlům Italové na místě doplnili, že se každou směnu musí střídat hráči na nadhozu a na jedničce a po prvním utkání jsme se shodli, že řešit střídání je zbytečně náročné a prostě sestavu o jeden post v každé směně otočíme. Lineup jsme postavili podle postů v prvním utkání, a protože se osvědčil, drželi jsme ho celou dobu turnaje. Na rozdíl od našich pravidel mohl děti dát jen 4 body za směnu, ale hlavně mohly postupovat pouze o jednu metu, pouze v případě odpalu za hráče vnějšího pole mohl rozhodčí vyhlásit dvojmetový odpal. Byla jsem k takovým pravidlům celkem skeptická. Pro děti, které začínají hrát, ale není nic lepšího na čem se hru můžou učit. Nemuseli se bát, že přehodí a soupeř bude běhat a běhat. Jednodušší to bylo i pro jejich orientaci co mají v dané chvíli hrát, nemuseli hledat kde asi tak mají běžce. Dokonce ani vnější pole nebylo na ozdobu, ale dokázali být platnými hráči při hře na druhou nebo třetí metu.

A jak jsme hráli? Ve čtvrtek jsme si poradili s oběma soupeři, Crocettou i JR Parma. A i když výsledek proti Parmě byl nakonec výrazně v náš prospěch, byla to dost dramatická a vyrovnaná hra, kterou jsme zvrátili na svou stranu až v závěru utkání. V pátek nás čekala Sala Baganza a nečekaný výsledek 4:3. Nečekaný hlavně proto, že se dařilo oběma obranám a navzdory pěti odehraným směnám, jsme se moc doběhů nedočkali. I tady jsme obraceli vývoj utkání a dotahovali ze stavu 1:3. Radost domácích z každého bodu, a dokonce z vedení, byla obrovská, až se skoro člověku nechtělo tohle čisté nadšení kazit. Jenže ani naše děti nechtěly prohrát a těsné vítězství nakonec vybojovaly. Odpoledne měla odvetu Crocetta a bylo nutné uznat, že sice se zlepšovali od utkání k utkání všichni, jejich hráči ale ze všech nejvíc. Pálili jako o život, takže plné ruce práce mělo i zadní pole. I nás však podržel výborný výkon Mikiho a Boba na pálce a dva dvojmetové odpaly, obrovskou smůlu měla Ema, které svoje nádherné odpaly umístila přímo na hráče. Po druhém hracím dni a čtvrté výhře jsme měli postup do finále zajištěný a do sobotních utkání jsme mohli jít s klidnou hlavou.

Remíza s Parmou potvrdila jejich postup do finále a poslední utkání se Salou skončilo zase jednobodovým rozdílem, tentokrát ale víc jako na střelnici s konečným skóre 12:11. Ne vždycky se podařilo zahrát kýžený aut, ale čím dál tím častěji nebylo potřeba připomínat hráčům na dvojce a spojce „nejde na tebe odpal, jdeš na metu“. Prostě byli tam, kde být měli. A že to někdy uteče? Nevadí, máme spoustu možností zahrát aut…

Neskutečná byla i pohostinnost domácích, kteří přinesli na hřiště dětem melouny a přišli nabídnout i těm našim, v sobotu jsme dostali pozvání na piknik po zápase. A když jsme si šli všichni udělat společnou fotku, nepoznali byste, který tým vyhrál a který prohrál. Pro děti byla opravdu nejdůležitější radost ze hry, žádnou stopu smutku z prohraného utkání byste prostě nenašli.

Rozpis utkání nám konečně dovolil v neděli jít fandit našim holkám na utkání o páté místo, ale ještě před jeho závěrem jsme se museli přesunout na naše hřiště. Turnajem jsme prošli bez porážky, ale před nedělním finále jsme neměli úplně jistotu, že ta první nemůže přijít právě teď. Italští soupeři obecně měli mladší tým, ale šance na výhru byly vyrovnané. Zážitek z finále byl ale srovnatelný s mistrovstvím světa. Komentátor četl jména všech hráčů, kteří nastupovali na plochu. Zazněla česká a italská hymna, a kromě domácích na ochozy přijely fandit i naše holky. Kulisa tak byla ohromná. Za stavu 1:5 ve třetí směně to vypadalo na blížící se katastrofu, ale hraje se na pět směn a nikdy není pozdě zabojovat a nepříznivý stav zvrátit. Někdy nám pomohla nervozita soupeře a nějaký ten přehoz na metách, ale pozornou hru v obraně jsme si museli vybojovat sami. V poslední směně se hvězdou utkání stala Emička, která zahrála všechny tři auty a nedovolila soupeři dostat se ani na první metu. A pak už mohla vypuknout radost naplno. Pohár, který jsme si při příjezdu pečlivě vyleštili, povezeme zase domů a celý rok na něj můžeme v clubhouse koukat a vzpomínat.

Závěrečný ceremoniál byl také nezapomenutelným zážitkem. Holky a pak taky spousta dalších týmů nám vytvořili bránu, kterou jsme probíhali pro pohár na pódium. Cenu sympatie udělovanou rozhodčími v kategorii minibaseball dostala Terezka Vimrová. Nepředstavitelný je i fakt, že ten „náš“ rozhodčí pískal na všech 34 ročnících turnaje. Klobouk dolů! Krom poháru, ze kterého při návratu děti pily „šampáňo“ jsme si došli i pro putovní pohár a na závěr se s námi Sala loučila dlouhatánským ohňostrojem. Už hodně unavené děti nastupovaly do tranzitů až chvíli před půlnocí, před polednem se už vítali na Joudrs se stejně nadšenými rodiči.

Díky vítězství víme, že příští rok tballáčci zase vyrazí do Saly, budou totiž mít možnost obhájit i do třetice. Když se jim to povede, putovní pohár nám zůstane už navždy jako trofej. Tak uvidíme za rok.

 

Hráli: 

#1 Bobo Kopecky

#2 Terezka Vimrová

#4 Ema Frýbová

#9 Miki Kalčev

#10 Honzík Kadeřábek

#11 Lili Agnerová

#13 Janek Beneš

#14 Amča Tylichová

#15 Ester Pánková

#16 Touba Novotný

#17 Tofi Macháček

Trenérská podpora: #8 Jan Beneš, #54 Veronika Pánková, #71 Martina Macháčková a Lucie a Anička Janáčková 

Sala Baganza - turnaj z říše snůSala Baganza - turnaj z říše snůSala Baganza - turnaj z říše snů