Tball a Coachball: nálet kobylek v Kostelci

SK Joudrs, softball, Praha

Spolupráce s Českou pojišťovnou

Slevový program pro členy klubu a jejich rodinné příslušníky

V pondělí ráno jsme měli sraz netradičně na Šutce a včas tam trefili všichni. Do autobusu tak kromě Helči nastoupilo taky 55 dětí těšících se na týden v Kostelci nad Orlicí na soustředění týmů tball a coachball. Trenéři naložili materiál a bylo to jako stěhování národů. Ani se nechtělo věřit, že jsme tohle všechno dokázali naložit. V Kostelci se k nám připojil ještě Wayne a Denda a partička pro soustředění tak byla kompletní. Prvním úkolem byl kvíz, který začaly děti řešit v autobusu. Proto se odpoledne zvídavě chodili ptát trenérů kolik je kterému let a zjistili jsme, že na soustředění letos odjelo dokonce 13 sourozeneckých dvojic. Byť někteří sourozenci jeli s Helčou jako asistenti, kteří pomáhali s tréninkem tballáků a mohli tak předávat dál, co se před pár lety naučili v tballu sami.

Po obědě jsme se vypravili obhlídnout hřiště a začali rozdělením dětí do 10 týmů. Za úkol měli vymyslet jméno, pokřik, který by tým vystihoval a vytvořit týmovou vlajku a trička. Děti překvapily, protože hlavně trička dokázaly udělat v designu, který tým jednoznačně propojoval. Daly si pravidla, kterých se musí držet a zbytek záležel na kreativitě každého. Někteří sice čekali, kdy už začne ten trénink, ale na ten si ještě museli počkat do dalšího dne.

Pro trénink se rozdělili na skupiny tballáků a coachballáků a každý se věnoval svým tréninkovým prioritám. Tball potřeboval zamakat na slajdování, coachballáci měli jako prioritu soustředění na pálce, nezanedbávali jsme ale ani základní atletické dovednosti a házení. Na plachtu se ale dostali všichni a výzvou bylo, kdo dojede až na trávu.

Kromě tréninků jsme během týdne zvládli taky výlet do blízkých Častolovic. V zámeckém parku všichni krmili kachny a černé labutě, pár kluků se trochu vykoupalo s nimi.  Po skupinkách pak všichni vyrazili do minizoo a měli jsme zábavu na celé odpoledne. Netradiční součástí tréninkového programu byl i mentální trénink. A ač se může zdát, že jsou na takové věci ještě malí, až na výjimky i tuhle část zvládli bravurně a nabyté poznatky mohli uplatnit hned v zápasech proti trenérům. Zatím se nám sice podařilo obhájit neporazitelnost ve všech třech utkáních, ale poslední skupina nás potrápila hodně a kdo ví, jak bychom dopadli za další rok.

V průběhu celého soustředění týmy plnily různé úkoly. Počínaje týmovou prezentací, kdy představili týmy, vlajky a pokřiky, prostě cokoli, co s týmem a jeho výtvory souviselo. Jedním z úkolů byla také softballová proč, kdy odpovídali nejen co je potřeba v tréninku a zápasech dělat, ale hlavně proč. Například proč je potřeba držet pálku v prstech, a ne v dlaních. Výborným úkolem pro obě kategorie bylo i učení začínajích tballáků jejich zkušenějšími kamarády. V týmu coachballáci učili ty menší, kdy stačí šlápnout metu a kdy je potřeba tečovat. Velký úspěch měly ale i nesoftballové úkoly jako hádání písniček nebo příprava zdravé, vyvážené a krásně vypadající svačiny.

Páteční dopoledne nám zpestřila Cheeseho babička, která doma napekla pro všechny děti i trenéry koláče. Nezalekla se ani počtu minimálně 70 lidí a přivezla úžasné koláče s mákem, tvarohem, švestkami a ostružinami. Naše kobylky se na ně vrhly a zaprášilo se po nich téměř světelnou rychlostí. Moc děkujeme, byly báječné. Stejně jako pomoc s přípravou ovoce a zeleniny na dopolední svačinku.

A protože nám počasí víc než přálo a v pátek bylo pořádné horko, vyměnili jsme ještě jedno tréninkové odpoledne za výlet na koupaliště. V sobotu dopoledne jsme stihli poslední tréninkové bloky a po poledním klidu už přijížděli rodiče. Vrcholem soustředění tak tradičně mohl být zápas proti týmu rodičů. Netradičně jsme nemohli opékat buřty, zato jsme si užili piknik připravený rodiči. Všechny bavilo chodit ochutnávat dobroty, které rodiče přivezli, byť to bylo trošku jako dort pejska a kočičky. Děti potom trochu bolelo bříško z toho, co všechno snědly, rodiče zase dostali pořádnou sprchu, protože jsme netušili odkud u hřiště v noci stříkají zavlažovací trysky. V neděli už jen sbalit, uklidit a hurá domů. I když nám bylo báječně, do postýlky domů se těšil každý. To abychom se mohli zase začít těšit na soustředění příští rok.

Tball a Coachball: nálet kobylek v Kostelci