Žáci mladší: přes několik poprav až k sladkému vítězství

SK Joudrs, softball, Praha

Spolupráce s Českou pojišťovnou

Slevový program pro členy klubu a jejich rodinné příslušníky

Do finálového mezidivizního turnaje II.ligy žáků o 1.-6. místo jsme postoupili z toho posledního možného a tak jsme vlastně mohli jenom překvapit. Skupina nám do cesty postavila ledenické Žraloky a kunovické Snails. Dřív, než se soupeři na hřišti, jsme svedli souboj s cestou do Sezimova Ústí. Časová rezerva se začala rozplývat už s odjezdem z Joudrs a kolony nás zdržely víc, než jsem čekala. Auto s téměř veškerým vybavení se zdrželo ještě o trochu víc a vypadalo to, jako bychom snad ani nechtěli nastoupit.

Což o to, to my chtěli. Stačilo ale vidět jen rozcvičku Žraloků a zejména jejich nadhazovače a bylo jasné, že maximální ambicí bude nedostat 6 bodů v každé směně a dát aspoň jeden za zápas. Bohužel začátek nevyšel podle našich představ, Rohlajz dostal parádní jesličky, soupeř běžce na metu a skórování na sebe nenechalo dlouho čekat. Zahrát tři auty se ale klukům nakonec povedlo i díky výborně chycenému luftu, pro který v zadním poli dosprintoval Luky a chycené krádeži třetí mety, kterou dokázali zahrát Řezňa s Martinem. Naděje ale skončily v útoku, kdy se nakonec nikdo z celého lineupu nedokázal dostat ani na první metu. Pochválit jde ještě souhru Svatouška s Řezňou. Nezaváhal a po autu na jedničce zkoušel hrát domů. Sice to tentokrát o kousek nevyšlo, ale ukázali, že jsou takové situace schopní hrát. 15:0 tak byla první poprava, kterou jsme v sobotu utrpěli.

Ani utkání proti Snails nepřineslo o moc lepší výsledek. Kluci se tentokrát aspoň občas dokázali prosadit a dostat na mety, dál než na třetí to ale bohužel nebylo. Když jsme se před několika týdny vraceli z nadhazovacího kempu, těšila jsem se na tenhle turnaj a na to, až bude házet Jonatán. Bohužel všechny svoje schopnosti si nejspíš zapomněl v Brodě. Ale někde to v něm je, tak třeba si přes zimu zase vzpomene, nebo prostě natrénujeme.

Skupinu jsme jednoznačně prohráli, a tak nás ještě čekalo večerní utkání proti druhému týmu A skupiny, Spectru. A náš výkon se postupně zlepšoval. Překvapil Dave, kterého jsem konečně viděla ukrást dvojku, a to dokonce ani nečekal na pass ball. Tradičně dobře na pálce bojoval Martin, který byl jednoznačným vítězem v počtu foulballů. Přesto jediný, komu se podařilo dostat až domů a dovézt alespoň jeden bod, byl nakonec Jonatán. Výsledek 12:1 vypadá jako naprosto jednoznačná porážka, ale tohle už byl alespoň trochu hratelný soupeř. A i tady se povedly krásné zákroky v poli. Nejdřív sice Rohlajzovi na jedničce prošel příhoz za záda, ale stihl běžce zahrát krásným příhozem Martinovi na dvojce. To, co by na jaře nejspíš byla jen další chyba se teď občas daří!

Rohlajz se už od půlky cesty z Prahy ptal, kdy už budeme moct jít na kebab. A tak se konečně dočkal. Rodiče Kuby, Martina a Maxe nás svezli cestou tam. Martin a Max potom pokračovali do Prahy a já si začala říkat, že to nebyl vůbec dobrý nápad, protože se potmě budeme vracet pěšky podél frekventované silnice a že se už bojím, jestli někdo z kluků nevletí pod auto. Na softballových akcích ale miluju, že si umí lidé umím pomáhat nehledě na klubovou příslušnost. O dopravu zpátky se nám postarali trenéři tempáckých Red Fox. Robure, díky!

Když jsme dorazili v neděli na hřiště, tak Žraloci a Slavia hráli zápas o postup do semifinále. Poražený měl být naším soupeřem v boji o 5. místo. A protože kluci chtěli za soupeře Slavii, v průběhu celého rozběhání i rozcvičky intenzivně fandili Ledenicím. Slavie jsme se nakonec v boji o 5. místo dočkali. S Jáchymem jsme si museli vysvětlit, že softball je týmová hra a nehraje na sebe a podle svých preferencí, ale podle toho, co je nejlepší pro tým. Ještě dlouho nezapomenu radost Jonatána, kterému zářily oči, když se mu podařilo hodit strike, který pálkař nešvihl. Stejně tak úlevu, když na pálce nešvihl ball. Nervózní rozhodně byl, ale zodpovědnost většinou unesl.

Ne že by kluci nedělali chyby. Dělali. Zbytečný byl aut Lukyho, který si vyběhl z trojky a nevracel se nebo nešel domů ani potom, co byl míč zpátky v kruhu. Podobně zbytečná byla chycená krádež Davea, který neslidoval. Naštěstí Slavia těch chyb vyrobila víc. Ve druhé směně nám výrazně pomohli, když po přehozu nechali míč u dougoutu a nikdo pro něj nešel a domů doběhli i Luky a Jáchym, kteří nezaváhali a tuhle chybu soupeře potrestali. Do třetí směny jsme tak šli ve vedení 6:4. Nešťastně odražený míč při zpracování vyřadil ze hry Rohlajze. Ke cti mu slouží, že ho nejdřív dohrál a až pak se se slzami v očích a antukovým obtiskem míče na bradě nechal vystřídat. Do dohrávky poslední směny jsme šli za stavu 6:6, do konce utkání zbývalo pár minut. Stačilo nám přidat jeden bod. A pro ten jeden vítězný bod nakonec domů doběhl Jonatán. Konečné skóre mohl ještě upravit Řezňa, kterému se podařilo trefit nejhezčí míč dne a poslal ho podél lajny až za devítku. Mohl to zkusit až domů, ale rozhodl se nejít do rizika a stačil mu trojmeťák. Díky vypršení času a našemu vedení se tak tahle nádherná rána stala i poslední v celém utkání a naším rozloučením s II.ligou žáků.

Končíme tak sezónu 5.místem v II.lize žáků, což je výrazně lepší výsledek, než jaký bych čekala na jejím začátku. Do extraligových týmů máme hodně daleko, ale kluci vytvořili prima partičku, která se softballem dobře baví. A to není málo!

Žáci mladší: přes několik poprav až k sladkému vítězství