Žáci starší: Jen z vrcholu můžete padat hodně hluboko

SK Joudrs, softball, Praha

Junioři vstoupili do druhé půlky základní části Extraligy juniorů

Memoriál Mikea Stapletona a jeho druhý ročník

Otvírací doba krámku v červnu a o letních prázdninách

Pro doufám nejstudenější zážitek letošní sezóny jsme si zajeli do Sezimova Ústí. Sobota ale nezačala vůbec špatně. Jednak nám při příjedu na hřiště vysvitlo sluníčko, jednak jsme v prvním zápase proti Trhovkám vůbec nehráli špatně. Poprvé v zápase zkusil slasti a strasti nadhazovačského postu Rohlajz. Na SO to sice nebylo, musí máknout na přesnosti, ale rychlost byla parádní. O absolutně nádherný softballový zážitek se postaral ale Pavel s Davem. Pavel hodně blízko homerun plotům na osmičce chytal luft pálkaře, kouč s chycením posílal běžce z trojky domů. Ten sice běžel parádně, ale Pavlův neskutečný příhoz přes celé hřiště a Davovo zpracování a blesková teč znamenala double, na který mohli být právem hrdí. V půlce zápasu střídal na nadhozu Jonatán, catcherovat mu šel Jáchym. Dave tak na dvojce naopak vyrobil chybu, když místo jednoduchého příhozu na jedničku Rohlajze přehodil. Ten ale nezaváhal a rychlým příhozem na Lukyho dokázal zastavit postupujícího běžce. Sice z toho nakonec nebyl out, protože ten se akrobatickým kouskem dokázal vrátit zpátky na jedna, ale mě potěšila rychlá reakce a přesnost příhozů Lukyho a Rohlajze. 

Podobnou situaci s přehozem jedničky si kluci vyzkoušeli ještě několikrát, naštěstí fungovaly zábtěhy a tak se párkrát podařil zahrát tečovaný aut na dvojce. Chyby sice přicházely, ale nehromadili jednu na druhou. V útoku se kluci prali s posouzením strikezóny. Občas to prostě viděli jinak než rozhodčí. Nějaký ten bod nás stála i přesnost výběhů s nadhozem. Kluci, kteří jsou si jistí ve slajdování mají výhodu, ti ostatní jsou přece jen v postupu na metách ještě zbytečně opatrní. 

V dalším zápase se na nadhozu střídali Luky a Sam, kečrovat v ligovém zápase poprvé zkusil David. Původně výrazný náskok dokázali domácí Hladoví Hroši s koncem zápasu stahovat. Třeba potom, co se při zpracování odpalu málem srazil Dave z trojky s Jáchymem na spojce. Musím říct, že jsem lomila rukama, jak se jim to mohlo stát. Pak mi rozesmátý Jáchym líčil, jak to bylo schválně. No, spíš nevěřím, že by byli až tak dobří herci, ale kdo ví.... Parádní ale bylo, že nás čekala pauza před posledním zápasem soboty a tu kluci vyplnili společným tréninkem s předchozím soupeřem. Nadšený Jonatán potom hlásil, že ho kluci naučili házet inside a outside. A já skrývala dojetí nad atmosférou turnaje. Nad tím, že na hřišti sice proti sobě stojí soupeři, kteří oba chtějí vyhrát, ale zároveň přátelé, kteří si potom umí poradit. 

Propadák ovšem měl přijít. Postaral se o něj, stejně jako o ten nejskvělejší okamžik, Pavel. Jednak jako nadhazovač trefil snad 5 pálkařů ve směně. Hlavně ale při plných metách šel odpal na nadhoz a tak dlouho váhal, jestli má přihrát kečrovi nebo tečovat sám, až mu běžec proslajdoval pod rukavicí. Ale zase takovou radost, jakou mělo ze skórování proti nám Tempo, takovou jen tak neuvidíte. Takže i tenhle zážitek stál za to. Proti lehčímu nadhozu ale nebyl problém prosadit se bodově na pálce, takže jsme si podobné chyby mohli naštěstí dovolit.

Čekala nás noc v tělocvičně, tentokrát naprosto luxusní, protože jsme tohle ubytování měli sami pro sebe. A navíc jsme nemuseli vstávat, protože v neděli jsme začínali hrát až ve 12:30. Ráno začalo deštěm, potom sněhovými vločkami a mě představa hřiště moc nelákala. Kluky taky tak napůl, ale jen co začal zápas, chtěli se jednoznačně hrát o každý bod. Bohužel jsme nezačali úplně dobře, první směna se Jonatánovi s úplně zmrzlými prsty a poněkud mokrým balonem nedařila. Soupeř nám nadělil 4 body, my naopak na perfektní nadhoz Ledenic byli rádi za foulball, odpal do hřiště se sice povedl třeba Davidovi, ale i jeho dokázali zahrát před doběhem na metu. Druhá a třetí směna se povedla i nám, Jonatán házel výborně a odpaly soupeřů nebyly extrémně náročné, pole ho podrželo. S koncem utkání už docházely síly nebo možná narůstala zima, takže jsme čisté konto nedokázali udržet ani v závěrečných směnách. Naopak se ukázalo, že se střídám nadhozu soupeře, jsme v pohodě byli schopní skórovat i my. Svou hvězdnou chvilku si vybral i Lukáš, kterému sice míč nejdřív odskočil přímo do brady, ale nakonec aut zvládl dohrát. Pesimista by mohl namítnout, že to pořád má mouchy, ale za mě je důležitá cesta, která pořád vede dopředu.

Úvodní prohra s Trhovkami a nedělní s Ledenicemi znamenala odjezd domů bez finálové účasti. Ale v příštích kolech, kdo ví, nic není nemožné. Z toho prvního si vezeme 3.místo.

Spoustu věcí jsem se naučila i já: zkoušela jsem signály (a fakt mi to nešlo, myslím, že mi víc rozumněli koučové soupeře než vlastní hráči). A hlavně, že pravidla se prostě mají dodržovat. Že moje občasné řízení se citem je spíš cesta do pekla, která je dlážděná dobrými úmysly. Ať je to jakkoli, víkendy s touhle partičkou jsou sice náročné, ale zároveň mě neskutečně baví.

Hráli: Pavel, Jáchym, Jonatán, Sam, Rohlajz, David, Luky, Kuba, Dave a Lukáš.

Z tribuny nás neúnavně podporovali prarodiče Lukyho a Marek, kterému vděčíme i za snídani. Bábovka byla výborná! 

Žáci starší: Jen z vrcholu můžete padat hodně hluboko