Slevový program

Žákyně starší - úspěšný EMRYT 2017

SK Joudrs, softball, Praha

Ženy A: Postupujeme do finále Extraligy žen

ZMĚNA VSTUPU DO AREÁLU

Ženy A: Patříme mezi evropskou špičku, z Premiere Cupu jsme přivezly bronz

4. ročník Mezinárodní Joudrs Cup U17

Spolupráce s Českou pojišťovnou

Nadhazovací lekce pro všechny úrovně s Alyson

Angličina s Alyson pro rodiče Mikro

Anglická konverzace s Alyson rodilou mluvčí

Nadhazovací kemp s Alyson

Slevový program pro členy klubu a jejich rodinné příslušníky

V pondělí  7.8.2017 jsme se vydali do 970 km vzdáleného italského Collecchia. Už po druhé pod vedením trenérského dua Jitka - Tonda. Cestou do městečka konání jsme se ale ještě zastavili v romantickém italském městě Verona.

Loňská účast byla taková testovací, jakýsi trénink na letošní velkou akci smiley. Vloni jako tým žákyň mladších, ještě ne úplně zkušených. Letos jako žákyně starší, ostřílené z druhé ligy žákyň a i hlavně kadetek, tvrdě potrénované – především co se hracího balonu týče. Náš cíl byl od doby potvrzení účasti jasný …  Velikánska medaile … medaile ESF! Prostě tu potřebujeme! Vloni jsme se umístili na 6.místě. Letošní umístění svědčí o skvělé trenérské práci. Jitko, Tondo, jste prostě hustý!    ( přeloženo - nejlepší ).

Turnaje se zúčastnilo 8 našich a 3 přespolní, které skvěle, rychle a úžasně zapadly do kolektivu!  Za Joudrs Bája Capíková, Barča Reusová, Kačka Krčková, Kája Domesová, Kája Teplá, Maky Susková, Maky Vlčková, Týna Horáčková. Za Sabat Sára Stanovská a za Trhové Sviny Kristýnka Žáková a Verča Fuková.

Náš první zápas na turnaji byl proti chorvatskému týmu – soupeř to nebyl lehký – holkám se do cesty za medailí postavili kluci, větší o hlavu, starší možná i o 2 roky – domácí metu měl tedy soupeř zabetonovanou a pojištěnou bezpečně. A v obraně potom odpaly soupeře daly holkám pěkně do těla. Konečný výsledek zápasu nás ale nepoznamenal.     

Další zápas, který holky odehrály a je potřeba se o něm zmínit byl zápas s Moskvou.  Pro mne, co se týká emocí , napětí a adrenalinu č. 2 celého turnaje. Zápas holky začaly velmi dobře, vedly jsme.  Pak se projevila únava, došlo i na slzy, skoro až ke zkolabování našeho kečra, který prostě asi chtěl bojovat do posledního výdechu, Maky Vlčková, jsi prostě tvrďák! A najednou se na výsledkové tabuli, když děvčata ukončila poslední ruský útok zápasu třetím outem, ukazovalo skore 9:5 v náš neprospěch. Soupeř nastupuje do obrany s přísným, nekompromisním výrazem typu:  a máme vás, je to naše, jsme lepší, udržíme, nedovolíme, nepustíme … Naše lavička měla strach, utírala si pot, utírala si slzy, utišovala Maky, která stále nemohla po střídání popadnout dech. Dohrávka ale znamená šance na otočení skóre. Tak se šlo do útoku, něco se podařilo, něco se nepodařilo. Stav 9:7, dva outy … stav na lavičce? Chtěly to, chtěly vyhrát, chtěly zabojovat, přestaly utírat slzy, sebraly síly a co další pálkař, to tvrdý odpal … při doběhu 4 pálkařky vyhlásil rozhodčí konec zápasu, výsledek 10:9 znamenal pro naše holky první vítězství na turnaji, velmi cenné vítězství.  Lavička jásala, lavička žila, všechny bolístky byly pryč. Radost, úleva, nekončící pocity štěstí. Ano, tak chutná vítězství. Holky vychutnávaly plnými doušky, když se zdravily se soupeřkami, úsměvy nebraly konce. I my koučky jsme se šly a chtěly pozdravit – jak je zvykem, s rozhodčími a trenéři mezi sebou – ale jak se říká, všechno je jednou poprvé – moskevské trenérky se zdravit nechtěly.  Tak  jsme si podaly s Jíťou ruce jen s rozhodčími. A šli jsme všichni společně doužívat euforii.  

V dalších v zápasech jsme se střetli 2x s Itálií a s našimi krajany, výběrem děvčat z Moravy. Dvě prohry, jedna výhra. Naše skóre tedy bylo 2  výhry a 3 prohry. A jak bývá naším zvykem i na turnajích v Česku, i tady jsme se dostali do výsledkového kolečka a o našem osudu rozhodovalo skóre našich soupeřů mezi sebou. A tak to někdy v softballu bývá, že i to štěstíčko a nějaká ta náhodička hraje roli. Možná přispělo i Tondovo celonoční modlení a tak jsme čekali. A dočkali jsme se…

Čekal nás zápas s Itálií. Nelehký zápas. Itálie měla hodně fanoušků. Pokud vyhrajeme, medaile nás nemine. Vždyť o co jde, že? Hned při našem prvním útoku se nám podařilo 1x dosáhnout domácí metu. Soupeř se jednou z doběhu radoval také, ale jen chvilinku, protože odpal nebyl až za plot – jak si celý italský tým myslel, ale prolétl v polovině plotu skrz – takže od vyrovnávacího bodu nás dělilo možná 30 cm. Takže pálkařka díky ostřížím očím rozhodčích musela z domácí mety na metu druhou. Uff pro nás! Nekonečně dlouhých 5 směn, poslední směna, sopeřova dohrávka. Od medaile nás dělí 3 outy. Potíže s nadhozem, únava, několik zbytečných chyb, nervozita. Především ale na lavičce! Já ještě teď cítím, jak mi tlouklo srdce. Máme 1 out, od vítězství nás dělí 2 outy. Kája na nadhozu se potýká s problémy. Máme poradu. Tondo, vystřídáme ji? Tonda a za koho? Koho tam dáme? Máme? Nemáme? Jitko? Co budeme dělat? Necháme ji tam? Kája hazí vysoké nepřesné nadhozy – pálkařka je ale rozhodnutá pálit, pálit a odpálit, a skórovat. A 3x prošvihne. A už je to jen 1 out … Tonda nervozně přešlapuje. Já se s Jitkou držím za ruku. Ty nervy, ty nervy!!! Dlaně nás bolely, opravdu hodně. Přichází další italská pálkařka. Kája háže zase vyšší nadhozy, jeden, druhý … další porada… Tondo? Jitko? Panebože, to jsou nervy! Necháme ji tam, dokáže to! Věřili jsme, všichni jsme věřili. A povedlo se to … Přišly 3 přesné nadhozy po sobě, bez reakce pálkařky. Třetí skončil přímo v rukavici Sáry…. Co to tedy znamenalo??? Slzy, křik, radost… všichni jsme se seběhli okolo kruhu, okolo Káji, objímali se, radovali se … nejvíc emoční zážitek v mém životě… Povedlo se nám to, máme medaili!!!

Výsledek posledního zápasu, který nás čekal, mohl jen ještě změnit barvu kovu … ale soupeřem nám byl chorvatský tým, který už jsme dobře znali z předešlých dní. Výsledek v náš neprospěch nás tedy nijak nezaskočil, nepřekvapil.

V sobotu 12.8. po krásném zakončovacím ceremoniálu, převzetí medailí a nekončícím focení – pořízování selfíček prostě zabere nějaký ten čas jsme se vydali směr Praha. Než se děvčátka uložila ke vzornému celonočnímu spánku zastavili jsme se v nedaleké Parmě na večeři u jedné celosvětové společnosti.

Chtěla bych moc pochválit všechna zúčastněná děvčata. Nevím teď, kde s tou chválou přesně  začít, protože já jsem byla po celou dobu i tak trochu zaskočená, průběhem …  Úplně vším. Chováním i výkony na hřišti. Teď když píšu tenhle článek a vzpomínám, tak se mi lehce lesknou oči. Holky si sáhly na dno svých sil, když musely hrát s nějakou to bolístkou, když jim bylo vedro, byly přehřáté, když byly unavené, někdy i hladové J. I přesto všechno byly stále veselé, podporovaly se, fandily, zpívaly, tančily, žily pro probíhající zápas… a proto ten konečný výsledek byl  takový jaký  byl.  Nádherné třetí místo! Holky si ho vybojovaly a právem zasloužily. Pro mne byla účast na turnaji neskutečným zážitkem. Jsem moc ráda, že jsem mohla být součástí a sledovat vše zevnitř J.

Za celý trenérský tým – Jitka, Tonda, Adélka, Zuzka

-Zuzka-

Fotografie z turnaje najdete zde: https://www.facebook.com/EMRYTcollecchio/?fref=ts

Žákyně starší -  úspěšný EMRYT 2017 Žákyně starší -  úspěšný EMRYT 2017 Žákyně starší -  úspěšný EMRYT 2017