Kadeti Joudrs odehráli svůj historicky první turnaj na domácí půdě

V sobotu ráno jsme se sešli na Joudrs ve výborné náladě a kromě kapitána Pepy Fajta (pravděpodobně tedy bývalého J) prakticky v plné sestavě. Náš první protivník z Plzně sice neměl dosavadní výsledky nijak dobré, nicméně po třech měsících bez soutěžního zápasu jsme si nemohli dovolit jakékoliv podcenění. Soustředěným výkonem jsme soupeře zdolali poměrem 23:3 a turnaj tak zahájili více než uspokojivě. Systém každý s každým nedovoluje moc chybovat a tak jsme se okamžitě začali soustředit na nadcházející utkání proti Českému Těšínu, které mělo být úplně jiné.

Do druhého zápasu jsme nastoupili se zbytečným respektem z nadhazovače, který už nás v sezoně dvakrát vyházel. Když k tomu doplníme chybující pole a nejistého nadhazovače, není překvapením, že jsme začali brzy prohrávat o parník. Když jsme Prohrávali o deset bodů, tak klukům konečně došlo, že soupeřova kvalita není vyšší než naše a začalo mohutné dotahování. Na obrat jsme ovšem už neměli dost času a tak jsme po prohře 9:11 museli vyhrát obě následující utkání, pokud jsme chtěli vůbec pomýšlet na účast ve finále.

První krok ke splnění úkolu nás čekal už večer v našem prvním zápase pod umělým osvětlením proti týmu Katalpa Ostrava. S masivní diváckou podporou v zádech jsme cítili, že teď to musí vyjít. I když jsme dlouho prohrávali 0:1, tak jsme se nevzdali a ve třetí směně ropoutali peklo, přes které nebyl slyšet ani můj zvučný hlas. Nervozní soupeř nedokázal čelit našemu tlaku a zápas nakonec nedotáhl do vítězného konce. Naše vítězství 9:2 znamenalo výborný výsledek a taky fakt, že ráno budeme hrát s naším věčným rivalem z Ostrova nad Ohří přímý zápas o finále.

Ještě večer po tomto vypjatém zápase se uskutečnil už dlouho připravovaný zápas trenérů ligových týmů proti výběru kadetů. Není nutné se o tomto zápase nějak rozepisovat, snad jen poznámku a to že jsme těm malejm uličníkům pěkně napráskali J

Ranní utkání proti Ostrovu bylo tedy životně důležité. Myslím, že jsme odehráli nejlepší utkání v turnaji, ale je třeba férově uznat, že soupeř byl od začátku zápasu kvalitnější. Kluci se snažili, nicméně naše ne zcela stoprocentní pálka na soupeře zkrátka nestačila. Po velikém boji jsme prohráli 3:6, což nás odsoudilo k utkání o třetí místo.

V tomto posledním utkání turnaje nás opět čekala Ostrava, která stejně jako my chtěla bronzové medaile ukořistit. A nutno podotknout, že se na nás pěkně vrhli. Než jsme se rozkoukali už jsme prohrávali 0:6. Nicméně když hrajete doma o medaili, těžko můžete složit zbraně a smířit se se čtvrtým místem. Nadechli jsme se k mohutnému protiútoku a Ostravě už nepomohlo ani střídání nadhazovače. Vítězství 11:7 nám zajistilo bronzové medaile a pojistilo nám naše průběžné druhé místo v lize právě před třetím týmem Ostravy.

Klukům děkuji za to, že nechali na hřišti všechno a že se nevzdali. Rád bych vyzdvihnul výkon našeho catchera Cyrila Janečka, který se při Pepově neúčasti zhostil své role výjimečně dobře a ukázal, že si oslovení „catcher“ opravdu zaslouží.

Dále nesmím zapomenout na fanoušky, kteří nás prováděli celým turnajem a kulisa kterou vytvořili byla opravdu úžasná a pro kluky určitě skvělý zážitek.

Tom J.