O víkendu 4. -5. června se v Hluboké n. Vltavou odehrálo 3. kolo 2. ligy kadetek. V pelotonu 10 zúčastněných týmů se zástupcům Joudrs vedlo velmi dobře: kadetky starší obsadily 3. místo, kadetky mladší turnaj vyhrály, připsaly si tak již druhou letošní zlatou a především se osamostatnily na čele průběžné druholigové tabulky, a to byl náš hlavní víkendový cíl.
Do Hluboké jsme vyrazili v sobotu ráno v téměř plné sestavě 13 hráček, chyběla nám jen omluvená Eliška a bohužel i čerstvě zraněná Hanka. Cesta proběhla bez komplikací a tak jsme v našem úvodním duelu mohli nastoupit v pohodě proti pražskému Spectru, ve kterém jsme neočekávali nějaké komplikace. Zuzka na prkně a Terka J. na kečrovi předvedly standardně dobrý výkon, pole uhrálo, co mělo, pálili jsme, když bylo co, a stahovali body až k výslednému skóre 15:0.
Po tomto rozehřívacím zápase jsme se utkali již s těžším soupeřem, řepskými Storms, a neponechali jsme nic náhodě. I s naší nejsilnější sestavou s Klárkou na nadhozu a Giuli na kečrovi nám soupeřky dlouho vzdorovaly, nakonec jsme je však udolali výsledkem 2:0.
V našem posledním utkání dne se proti nám postavila Kotlářka a oba týmy nastoupily opět v nejsilnějších sestavách. My jsme si brzo vytvořili dostatečný náskok, který soupeř korigoval až v závěru, ale výhru 8:4 už nám nesebral. Škoda jen, že jsme neudrželi čisté konto…
Po úspěšné sobotě jsme si zašli na společnou večeři k Číňanům a ulehli na kutě spolu s dalšími 4 týmy a zkusili se v narvané tělocvičně trochu vyspat. Čekalo nás totiž brzké ranní vstávání, naše závěrečné utkání základní skupiny proti brněnským Cats začínalo v 9:00. To jsme již věděli, že naše starší spoluhráčky prohrály se SaBaTem, takže jestli jsme chtěli splnit svůj hlavní cíl turnaje, tedy jej vyhrát a odpoutat se právě od SaBatu na čele průběžné tabulky, bude potřeba se dostat do finále a v něm Trojanky porazit. Nejdříve jsme však museli vyhrát skupinu, abychom se do finále dostali. Mohli jsme sice počítat s tím, že i když s Brnem prohrajeme, tak nám do finále mohou pomoci Storms výhrou právě nad Brnem (řepský tým nemohl také nic vypustit, protože bojuje s Kotlářkou o účast na MČR), ale chtěli jsme si cestu do finále vybojovat sami.
Naše ranní duely jsou již tradičně rozpačitější, a nejinak tomu bylo i tentokrát. Naše první směna byla jako z hororu, nedařilo se nám v poli takřka nic, po mnoha erorech jsme obdrželi 4 doběhy a sami v dohrávce nedocílili ani jednoho. Pak jsme se naštěstí zklidnili a začali konečně hrát svou hru. V obraně bez bodu, v útoku jsme sami postupně nasázeli 5 bodů a rázem se skóre otočilo. Utkání bylo dost vyhrocené, Brňanky cítily v úvodu svou šanci, došlo i k zbytečnému konfliktu mezi 2 hráčkami obou týmů a na klidu nepřidal ani jejich fanoušek se svými komentáři a ani já jsem, pravda, moc pohody na začátku duelu nevnášel… Abychom dohráli v klidu, prostřídali jsme a nasadili opět základní sestavu, Terku H. na nadhozu vystřídala Klárka a soupeřky už k ničemu nepustila, my přidali ještě 3 bodíky a bylo po zápase (8:4).
Finále nás čekalo až v hodně pozdních odpoledních hodinách, takže jsme se šli v klidu naobědvat (většina do pizzerie, pár nás šlo opět k Číňanovi), po té jsme si k vytrávení udělali procházku k zámku (Pyšnou princeznu jsme však nepotkali), udělali pár fotek, dali si zmrzlinu a vyrazili do Sokolovny nejdříve odpočívat a pak se sbalit a připravit se na závěrečný a nejdůležitější zápas turnaje.
Doufali jsme, že blížící se bouřka nepřijde příliš brzy a náš zápas se odehraje (dělené 1. místo by pro nás nic neřešilo). Luboš vylosoval domácí a v 16:45 jsme nastoupili samozřejmě opět v nejsilnější možné sestavě proti SaBaTkám s Majdou na prkně. Té se naštěstí nedařilo podle jejích představ (takže nám v závěru ani nevadilo, že jsme od kolegů trenérů jiných týmů obdrželi mylnou informaci o tom, kolik může Majda ještě ve finále odházet směn…), naše Klárka naopak odházela naopak svůj standard. Přesto jsme se prosazovali jen obtížně v útoku a první směna byla značně nervózní z obou stran, oba soupeři si uvědomovali, že už na tomto turnaji se může lámat chleba. Oba totiž chceme postoupit pro příští rok do extraligy. Došlo i na nějaké dohady v první směně ohledně našeho neuznaného autu, nakonec jsme však úvodní inning vyhráli 1.0. I ten další byl podobný, stejně jako ten třetí, ve kterém soupeř zatlačil a podařilo se mu obsadit všechny mety. Následující nebezpečnou situaci však bravurně zahrála Lucka na spojce příhozem na domácí metu, kde to Giuli jistila šlapaným autem a pak už se trojské pálkařky k ničemu nedostaly. Naopak my jsme využili každé situace ke skórování, konečně se nám dařily i dlouhé odpaly z tossu do děr mezi zadní polařky a tak jsme se nakonec mohli radovat z konečného vítězství 7:0, z druhého turnajového prvenství v 2. lize a především z toho, že jsme nad SaBaTem získali v tabulce 2 body náskok.
K tomu všemu přispělo všech 13 hráček: Giuli Auricchio (zkušený kečr s pěkným hitem z nadhozu), Vendy Dastychová (získala nanuk dle vlastního výběru za pěkný zákrok polorybou), Květa Foitová (neúnavná snaživá bojovnice), Terezka Haspeklová (jistota na první metě), Míša Jakschová (zase ukázala, že když chce, tak umí bránit i pálit), Lucka Jungová (výborně nahradila Hanku na spojce a její culíky v kečrovské masce z ní vytvořily Predátora), Terka Junková (zahrála moc dobře na jedničce i kečrovi), Kikuš Kovářová (když se rozhodne odpálit, tak to pak stojí za to), Julča Onderková (stále se lepšící na dvojce a stále s odřenými koleny od slajdů), Klárka Pospěchová (naše velká opora na prkně i na pálce), Lenka Srbová (usměvavé sluníčko snad už konečně přestane mít strach z chyb a předvede v turnajích to, co předvádí v tréninku), Eva Staňková (konečně si odpálila vytoužený hit) a Zuzka Zdráhalová (také si vybojovala zmrzlinu za skvěle chycený line drive).
Nakonec jsme dostali i pohár pro vítěze a těsně ujeli bouřce, rozpršelo se hned po rozjezdu aut… I cesta byla příjemná, děvčatům jsme za odměnu zastavili v Mekáči, ale hlavní kauč je při tom upozornil na zásady zdravého stravování s varováním, že hambáče do sebe cpou jen proti jeho vůli a na vlastní nebezpečí (s jakým výsledkem, si asi umíte představit). Až na závěrečný dojezd do Prahy, kdy jsme skoro hodinu stáli v koloně a na to, že nás po celý víkend zlobil vypůjčený Tranzit,( který jsme nakonec naštěstí nestačili znesvětit a včas dorazili po prostátých minutách v koloně na WC na nejbližší pumpě i za cenu několika velkých dopravních přestupků), vše dobře dopadlo!
Díky děvčata a spolutrenéři za pěkný víkend! A panu Onderkovi děkujeme za pomoc s odvozem děvčat. A děkujeme samečkovi roháče obecného za milou společnost v dugoutu, i když z něj některé hráčky dostávaly během zápasů hysterák 
.
Už se těšíme na 4. kole, bude se totiž hrát u nás na Joudrs. Tak se přijďte podívat! Snad se nepotvrdí pravidlo, že doma není nikdo prorokem…
Petr
