Uplynulý víkend, ve kterém se na našich hřištích odehrálo 4. kolo 2. ligy kadetek, byl pro naše týmy velmi náročný. Bylo potřeba zabezpečit pořadatelskou službu na všech 3 hřištích, zajistit rozhodčí, bojovat s úmorným vedrem i mohutným přívalovým deštěm a následným sušením hřišť. To vše jsme zvládli na výbornou a navíc se finále neslo v joudrsáckých barvách. Zlato vybojovaly již potřetí za sebou kadetky mladší před staršími spoluhráčkami.
Sobotní ráno se neslo v duchu příprav na turnaj. Podařilo se zajistit pokrytí externími rozhodčími na téměř celý program na hřištích A i B, zbylá utkání odpískali kaučové kadetek starších a žákyní starších. Naše žákyně si spolu s těmi chomutovskými poprvé vyzkoušely kadetský turnaj a nevedly si vůbec špatně. Oba týmy tak doplnily tradiční účastníky druholigových klání na tucet a tak se muselo hrát na všech 3 našich hřištích včetně umělky.
Kadetky mladší začaly turnaj prvním ranním zápasem proti Spectru, Zuzku na prkně s Terkou Junkouvou na kečrovi bezchybně doplňovalo pole a soupeři jsme neumožnili ani bod. V útoku jsme naopak i díky slabšímu nadhozu děvčat z Černého Mostu přidávali bod za bodem, až se skóre zastavilo na konečných 18:0 pro nás.
V dalším duelu nás čekala Hluboká. Na umělce to všem trochu klouzalo, nedařilo se nám ani moc pálit z tossu a když jsme vyrobili v obraně i pár zbytečných chyb, Jihočešky najednou otočily skóre z našeho jednobodového vedení na stejný rozdíl ve svůj prospěch. Eliška na prkně i Lucka na kečrovi se činily, ale utkání začínalo nabírat na dramatičnosti, a to i po té, co vedrem zkolabovala jedna z hráček soupeře, který tak pokračoval v 8. Nám se pak podařilo opět zvrátit skóre na svou stranu a v dohrávce Klárka na prkně zavřela obranu a zápas se nám nakonec podařilo dovést do vítězného konce. Jak moc byla tahle výhra důležitá, ukázaly příští okamžiky.
Vedro si vybralo daň i v našich řadách: Julču i Klárku po utkání s Hlubokou skolil úžeh a zbytek dne prospaly v klubovně. Tím pádem už jsme byli na turnaji v 10 hráčkách. Z původně kompletní soupisky totiž postupně odpadly ještě před víkendem nemocná Lenka a zraněné Vendy a Míša. A čekal nás čtvrtfinálový zápas. K němu však již nedošlo, protože se bohužel naplnily předpovědi počasí a přišel asi 20 minutový mohutný přívalový déšť s kroupami. A naplnila se i naše hřiště, voda z nich v mžiku udělala bazény. Poté, co živly ustaly, jsme se všichni vrhli na vysoušení, aby se daly dohrát ten den alespoň skupiny. Po téměř 2 hodinách se našim 3 týmům a několika pomocníkům z řad rodičů podařilo dát do hratelného stavu umělku a Áčko, takže se mohly dohrát rozehrané zbývající skupinové zápasy. Bylo však potřeba změnit rozpis, aby se turnaj v neděli dohrál, a tak namísto play off hrály o umístění křížovým systémem mezi sebou první týmy ze skupin, 2. týmy a 3. týmy. Nás tak čekal v prvním nedělním souboji tým řepských Storms. Hlavně jsme si však přáli, aby už nepršelo a my nemuseli sušit… Přesto jsme v nedělním ránu ještě pár louží museli ztrestat molitany. Program však začal na čas.
A my počítali další ztráty: Terka J. přišla s teplotou a tak alespoň pomáhala s obsluhou hřiště stejně, jako Lucka, kterou začal opět zlobit kotník, její staré zranění. Pomáhat přišla i Míša a tak jsme se díky 4 děvčatům a maminky Vendy nemuseli ten den střídat na službách a mohli se soustředit na boje o medaile. Naštěstí se Klárka vyspala z úžehu (Julča už bohužel ne a zůstala doma) a tak nás zůstal minimální počet 9 hráček (Terka J. byla připravena pro každý případ to jít v nouzi nejvyšší alespoň odstát…).
Semifinále proti Storms bylo z naší strany tak nějak bez šťávy, asi se už na nás začala projevovat únava z toho všeho kolem. Nedařily se nám tossy, byli jsme pomalí v běhu a slajdování, na hodně příjemný nadhoz Řep se nám nedařilo pálit tak, jak bych si přál a tak moje nervozita, kterou jsem dával hlasitě najevo, začala narůstat, čímž jsem samozřejmě holkám rozhodně nepomohl. Přesto se našim děvčatům povedlo dostat se do vedení a lehce jej navýšit a Klárka na prkně spolu s Giuli na kečrovi držely pálkařky Storms v přijatelném odstupu. Duel se nakonec odehrál na 6 směn a Klárka je naštěstí vydržela a v závěru spolu se zlepšenou obranou eliminovali soupeřův útok a my se po těžkém boji probili do finále.
V něm nás čekaly naše kadetky starší. Ještě před tím jsme však museli vyřešit krizovou situaci s naší soupiskou po té, co nás opustila Giuli, které se nelíbilo mé chování během semifinálového zápasu a po něm. Neměli jsme příliš na výběr: buď „postavit“ Terku J. bílou jako stěna, které nebylo zjevně vůbec dobře, nebo kulhající Lucku. Nakonec jsme jako menší zlo vyhodnotili Lucku, která se hecla a nastoupila s tím, že jsme počítali, že nebude běhat a v poli o to nějak odstojí, hlavně aby zápas dohrála bez další újmy na zdraví (čeká ji totiž evropsko-africká kvalifikace Little League). Takže jsme nakonec nastoupili v 9 a zabránili tak případné skreči finále.
V dané situaci už jsme hráli jen na morál a s tím, že už jsme si své splnili a že si jdeme zápas užít a hlavně přežít bez dalších ztrát (Terka J. byla samozřejmě zase připravena pro každý případ …). My začali s Terkou H. na prkně a Hankou na kečrovi. Naše starší spoluhráčky proti nám postavily na prkno Áňu, jejíž velmi rychlý nadhoz (během utkání ji byla naměřena průměrná rychlost 90 km / hod) nám dělal ze začátku velké problémy. Hned v první směně starší kadetky bodovaly, ale podařil se jim jen 1 doběh. My jsme pak kontrovali rovněž 1 doběhem a hádejte, kdo jej po pěkném hitu a následných krádežích a kulhání po metách „způsobil“ – Lucka! V dalších směnách se průběh opakoval, soupeř bod, my bod, ale důležité bylo, že holky chtěly pálit a slušně Ánin svižný nadhoz kontaktovaly. Terka H. navíc zaznamenala i pár SO, zato Hanka na tom začala být špatně, bolelo ji břicho a hlava, ale vzala si prášek a bojovala dál. V další směně se soupeřkám nepodařilo skórovat, kdežto my jsme i díky jejich chybám dovezli další 2 body (jeden z nich opět Lucka)! Zápas to byl hodně emotivní, soupeřky byly hodně namotivované nás porazit, my jsme rovněž bojovali, co nám síly stačily. Při našem vedení jsme do dalšího inningu postavili na prkno Klárku, zamíchali posty a jali se bránit. První aut, druhý aut a směnu zakončil Klárkou chycený hodně tvrdý line drive na tělo. Do konce utkání zbývala před naší dohrávkou minuta a na výzvu kaučů soupeře rozhodčí zápas ukončil. Jak rozdílné emoce panovaly na obou stranách, si asi umíte představit. Hodně slušně naplněné tribuny však aplaudovaly po zásluze oběma stranám. Bylo to moc pěkné a napínavé finále, které zajistilo barvám Joudrs oba nejvyšší konečné stupínky a především vlastně už i jistotu příslušnosti barev Joudrs v extraligové špičce v příštím roce. Náš největší soupeř o postup SaBaT, rovněž na turnaji personálně oslaben, totiž skončil až ve spodní části konečného turnajového pořadí a protože před ním máme již náskok 10 bodů, stačí nám v posledním turnaji sezóny už jen pouhá účast a umístění do 10. místa. A to nás ještě na 2. místě průběžné tabulky jistí kadetky starší. Takže máme co slavit!!
Závěrem bych chtěl poděkovat děvčatům za to, jak turnaj absolvovaly, za podmínek, které se nedají nazvat nepříznivé, ale spíš kritické po všech stránkách. Zvládly to i přes vše, co nám turnaj znepříjemňovalo. Skvěle zvládly také pořádání a téměř dvojhodinové sušení hřiště i cholerické výstupy svého kauče. Ukázaly, že se umí semknout (jak to pak krásně demonstrovaly i na vítězné fotce) a zabrat v těžkých chvílích a věřím, že si finále náramně užily stejně jako já. Ano, už vím, že se lépe hraje v pohodě a klidu než v dusné atmosféře… snad jsem to ve finále ukázal 
.
Takže díky všem, kteří se na úspěšně zvládnutém víkendu podíleli a velké díky Vendy a především její mamince, Sofťákovi Kamile, za pomoc při zajištění provozu hřiště během celého víkendu. Renatě a Lubošovi za spolupráci a rodičům a fanouškům za podporu.
Tak v září na SaBatu! To už bude jen pohoda, uvidíte .
Petr
