O víkendu se na Joudrs konal již celkem třetí turnaj extraligy žáků (naši kadeti mladší).
První hrací den v sobotu jsme nejprve nastoupili proti poslednímu celku tabulky pražskému Spectru. Skóre 13:6 v náš prospěch bylo uspokojivé - tedy uspokojilo. Pouze nad některými zjevně zbytečně obdrženými body panovaly určité rozpaky z jistoty naší obrany.
Tradičně nejvíce sledovaný i obávaný zápas s Mostem přinesl tradičně krásnou podívanou a skvělý herní zážitek. Naše výhra 5:4 uvařená v podlesní směně, kdy oběma týmům šel začátek pálky a my zastavili Most se dvěma běžci na metách třetím outem, což se Mostu nepovedlo a v podobné situaci po odpalu Radka oba naši běžci (Cedrik a Radek) doběhli v dohrávce domů, mělo být skóre vlastně 6:4 pro nás. Započítával se ale pouze poslední - vítězný - bod. Nutno podotknout, že Most (vedoucí tým tabulky) jsme v této sezóně porazili již podruhé, zatímco počet porážek od Mostu počítáme na prohru jedinou, a to nás rozhodně může těšit.
Třetí sobotní zápas s Kunovicemi jsme rozhodně nechtěli podcenit. Na minulém turnaji jsme s velkými rozpaky prohráli vzájemný zápas, čímž jsme přišli o vítězství v turnaji (to bylo v Havlíčkově Brodě). Náš výkon v tomto zápase byl zpočátku rozpačitý. Přestože jsme neprohrávali, nedařilo se nám dlouho soupeři odskočit na "uklidňující" rozdíl. Nakonec se pálkaři probudili a skóre 7:3 v náš prospěch znamenalo první turnajový den bez ztráty bodu a dva těžké soupeře za námi.
Poslední hrací den - neděle - náš čekal čtvrtý tým tabulky, a to velmi mladé budoucí naděje Havlíčkova Brodu. Malí brodští v sobotu překvapili vítězstvím nad Kunovicemi 2:0 a souboj mezi námi a Brodem měl rozhodnout o vítězi turnaje. Pokud bychom vyhráli, neměli bychom na turnaji přemožitele. V případě porážky by se vytvořilo čertovo kolečko s jistým vítězem Mostem, který od Brodu neobdržel ani bod a to by rozhodlo o našem druhém místě. Třetí jsme mohli být už jedině po opravdu velice vysoké prohře.
Tak nějak jsme s jistotou počítali s vítězstvím. Ale přišla prokletá neděle. V neděli - druhý hrací den - totiž všechny zápasy prohráváme. Prohráli jsme nedělní zápas v Mostě i nedělní zápas v Havlíčově Brodě - a prohráli jsme i tento nedělní zápas na domácím hřišti. Skóre 5:3 pro havlíčkobrodské bylo pro nás více než nelichotivé. V podstatě z jediného slušného nebo možná dvou odpalů Hrochů jsme dostali 5 bodů. Naše pole hrálo - zkrátka hrozně. Nesebrané jisté míče ve vnitřním poli, přehozy na jedna z trojky i z nadhozu - to byl snad T-ball v dobách nikoliv své nejvyšší slávy. Poté, co jsme v hned první směně dostali 3 body a tři směny jsme nebyli schopni dát Brodu ani jeden jediný bod, šlo se do čtvrté směny opravdu již s velkými nervy. V této směně Brod přidal na tři naše jasné errory dva body, skóre 5:0 už hrozilo velkým domácím debaklem. Našetěstí jsme ještě v této směně snížili na 5:3 a šlo se do směny poslední.
Brod jsme vychytali a měli dohrávku, ve které jsme potřebovali dovézt alespoň dva body. A začaly nervy. Náš osmý pálkař pálí na spojku a je následně out na první metě. Devátý pálkař umísťuje hezký odpal k lajně před devítku a s rezervou obsazuje první metu. První pálkař se nám poté dostává na metu a běžec z 1 dosahuje na 2 metu. Super! Máme dva běžce ve hře a jeden out. Drama pokračuje. A nyní přichází moment zajímavý.
Nadhoz a náš třetí pálkař ulívá sice do pole - ale poněkud hodně do vzduchu. Malí broďáci by nyní měli zahrát jistý luft. Proto se vyběhlý běžec ze druhé mety vrací na metu, aby až s chyceným luftem odstartoval na 3. Broďákům ale jistý luft padá. Mezitím dobíhá na 1. metu ulívající pálkař. Náš běžec ze 2. mety poté nestihne doběhnout na 3., protože brodští na správný pokyn trenéra hrají out na bližší 3 a ne na vzdálenější 1. Je složité to považovat za chybu běžce, tedy že nečekal povyběhnutý, až jestli broďáci relativně snadný luft chytí nebo ne. Pravidlo in-field-fly v té chvíli nikoho nenapadá a nevím zda by se dalo použít. Výsledek je ale jasný. Po poradě rozhodčích náš běžec na 3 je těsně out. Máme tedy běžce na 1 a na 2 a dva outy. Potřebujeme dovézt domů ty dva body.
A je to na Cedrikovi - třetím pálkaři. Cedrik se trefuje a opírá se do nadhozu slušným švihem a posílá bombu do zadního pole. Bohužel přesně do rukavice dobře postavené osmičky. Ta nemusí ani moc popoběhnout. Smůla. Out! - Dohráno! Nu prohráli jsme si to zoufalou pálkou a neskutečnými errory pole v prvních čtyřech směnách. Ty dvě poslední směny už jsme alespoň pálili slušně. Už to ale nestačilo. Soupeř měl štěstí a my? Nu, nechci říkat, že jsme měli smůlu, to ne. Je to naše prokletá neděle. Neděle prokletá tím, že nikdo pořádně nedělá to, co dělat má. Naše obrana byla jednoduše hrozná. Zasloužená porážka za nesoustředěnost, zbrklost, nesmysly a psychický rozklad při hře pod tlakem náskoku soupeře 3 bodů.
Takže - opět až druzí. A to už znamená určitou komplikaci, protože vítězství v základní části se touto porážkou stalo již pouze hypotetickou a velmi nepravděpodobnou možností. Otázkou zůstává, co s tím? Je to otázka na trenéry? Na psychiatra? Nebo spíše otázka na čaroděje, který by dokázal zrušit naši kletbu nedělních zápasů?
Za trenéry: Ondru, Lenku, Báru a Honzu.
-h-
