Open pohár – U11 Orange: Modlitba k Joudíkovi

O posledním předprázdninovém víkendu vyjeli naši starší coachballáci na jeden z vrcholů sezóny, Open pohár ČSA. Přestože jsme byli oslabení o některé nejzkušenější hráče, strategie byla jasná, neleknout se ani těch nejsilnějších soupeřů a ukázat, co všechno se náš tým za tenhle rok naučil.

 

Turnaj se hrál na dvou hřištích, v Merklíně a Plzni. A protože z rozpisu bylo jasné, že třetí ve skupině musí absolvovat ještě v sobotu přejezd mezi hřišti, doplnili jsme naši sobotní strategii o snahu neskončit třetí. Že bude lepší vše vyhrát. Co myslíte, jak to dopadlo? Ještě štěstí, že máme milé a obětavé rodiče – převozníky, kteří se hrdě drží rodičovského hesla „řídit, tleskat, platit" (v bufáči za limču a nanuka, samozřejmě) a ještě to dělají s úsměvem. No, a tak jsme se přesouvali. A ten víkend pak ještě několikrát. Ale nikomu to nevadilo, dobrá nálada vše zachránila.

 

No a jak jsme hráli? Jednoznačně dobře!

Každý měl několik skvělých zákroků, občas se něco nepovedlo. Úměrně tomu, co máme natrénováno. Bohužel se nám nevyhnulo několik propadů na pálce, které nám prohrály první zápas s Praotci a pak boj o postup se Žraloky. Ale všechny zápasy byly napínavé, v poli jsme všechny soupeře drželi na uzdě. Hráli jsme parádně s nejtěžším soupeřem, s Eagles, pozdějším vítězem poháru. Dlouho jsme vedli 1:0, nakonec jsme sice prohráli se skóre 1:3, to se ale žádnému jinému týmu lépe nepovedlo. Krásný byl taky poslední zápas, odveta s Praotci. Tentokrát dopadl v náš prospěch a tím jsme uhájili 5. místo a odvezli si domů skvělý pocit z celého víkendu. Aneb slovy klasika: nejdůležitější je vyhrát poslední zápas.

 

No a co si odvážíme ještě: zase o trochu víc stmelenou partu hráčů s vášní pro softball. (Dokonalé bylo koukat, jak tým nacvičuje nový pokřik, „Modlitba k Joudíkovi“, a dává do toho všechno, stejně jako do hry.) Bezva partu rodičů ochotných bezpodmínečně podpořit své děti i trenéry, bez ohledu na skóre. (MOC DĚKUJEME! OHROMNĚ SI TOHO VÁŽÍME.) Obrovskou únavu, ale i pýchu na to, kam se děti za rok posunuly.

 

A ještě pár osobních vzkazů

Bíba – díky za krásně zorganizovaný nácvik „Modlitby k Joudíkovi“, od té doby jsme už nic neprohráli

Danča – wow, bylas nekompromisní zakončovač zápasů parádními zákroky v nejvyšší čas

Evča ­– jsi mistr ve vytváření dramatických situací s dobrým koncem, poslední příhoz 2-domů přímo Danče do rukavice byl neuvěřitelný

Evice – jsi nejveselejší pálkař, přijdeš usměješ se, odpálíš ... na jistotu

Fíla – bylo super, jak ses rychle po zranění dokázal dostal zpět do hry a zvládls s jistotou zahrát těžký out 3-1

Jíra – kdybys nehrál softball, byl bys určitě skvělá baletka nebo akrobat, triky co předvádíš na jedničce by ti záviděla kdejaká tanečnice

Laura ­– zvládlas náročné kečrování i pěkně chytala lufty, zvlášť ten poslední na devítce hned po tom, kdy jsi tam vystřídala, byl super

Luisa – krásně jsi pálila ostré rány, dobrá práce ... co na tom, že občas někomu přímo do rukavice

Miky – na to, že jsi začal ani ne před rokem, je pecka, jak se orientuješ ve hře a co všechno dokážeš zahrát

Nela – super práce na trojce v posledním zápase s Praotci, udělalas několik důležitých outů

Terka ­– luxusní práce na dvojce v zápase s Eagles, bezva zahraný double a zdaleka nejen ten

Verča ­– jsi naše rychlonožka, jen bacha, ať se ti jednou nepodaří předběhnout i běžce před sebou