T-BALL GREY & ROYAL: POSLEDNÍ PŘEDPRÁZDNINOVÝ TURNAJ
Naše dva nejmladší t-ballové týmy v sobotu 18.6. odehrály 5. kolo druhé ligy a umístily se na 6. a 8. místě.
23 dětí v šedých a královsky modrých dresech vyrazilo v doprovodu Helči Novotné, Jindry Štefkové, Jany Buršíkové, Helči Kalčevové, Pepy Brože, Pepína Kozáka a Slávka Novotného v sobotu 18. června posledním chybějícím zeměpisným směrem (tedy na východ) do malebného mlékárenského městečka Chocně, kde je čekal závěrečný druholigový turnaj před prázdninami. Cestou jsme se nechteně vydali k prozkoumání okolí státního hradu Kunětická Hora, když jsme prověřovali, jestli náš autobus neprojede silnicí omezenou do šířky na maximálně 2m... neprojede.
Drobně opožděný příjezd ovšem žádnému ze tří Joudrs týmů nenarušil začátek turnaje, protože kvůli absenci nemocí zdecimovaného Havlíčkova Brodu B tvořily hrací skupinu B právě všechny naše týmy a Havlíčkův Brod A. To umožnilo v rozpise druhého hřiště několik delších přestávek, které jsme se ale takticky rozhodli neponechat náhodě a lelkování; hned 2 zápasy jsme kvůli nerozhodnému stavu prodlužovali do tiebreaku (včetně vzájemného), čímž se časová rezerva raz dva spolykala. Tým Royal hned na úvod vyzval zkušenější spoluhráče z týmu Navy a dokázal s nimi sehrát tak dokonale vyrovnanou partii, že se zápas protáhl na 6 směn (obvykle v T-ballu stíháme 3, maximálně 4). V druhém tiebreaku sice Navy nakonec dokázali zvítězit, nicméně srdnatý výkon našich svěřenců byl právem oceněn mohutným potleskem (opět početného) fanouškovského kotle. Ostatně vyrovnané zápasy byly pro Royal leitmotivem celého soutěžního dne - z pěti zápasů, které měli možnost sehrát, skončily tři rozdílem jediného bodu a jeden dvoubodovým rozdílem. Přestože do vítězného konce nakonec dovedli pouze jediné utkání (proti Storms Řepy), je tenhle výkon úžasnou odměnou za tvrdou práci na trénincích. Od posledního turnaje jsme nově začali více pracovat především na komunikaci vnitřního pole. Když se nám pak v zápasech daří novinky aplikovat, vyvolává to v některých trenérech (nebudeme konkrétně jmenovat) tak silné vlny dojetí, že jsou vděční letnímu počasí za sluneční brýle, které slzy dostatečně zakrývají.
Tým Grey z vyrovnaného zápasu s Royal dokázal v tiebreaku vytěžit výhru, která byla ale vzhledem k rozpisu vítězstvím Pyrrhovým. Zatímco 4. tým po základní části (v našem případě Grey) čekaly 2 zápasy ve skupině o umístění, vítěz vzájemného utkání - tedy 3. v pořadí - měl před sebou už jen zápas jediný, o 5. místo. Našim trenérům se ale podařilo domluvit s místními Orlicemi přátelské utkání na nevyužitém, třetím hřišti, aby si všichni naši svěřenci odvezli z Chocně stejný počet zápasů. V posledním zápase proti Spectru už sice šedým došly síly, ale přesto se v něm podařily krásné akce, včetně dvojautů. Na závěr byli cenou pro nejužitečnější nejmladší hráče pořadatelem odměněni Johanka Beránková (Royal) a Honzík Kadeřábek (Grey), kteří si kromě sošky odnesli reprezentační tričko Czech softball, do kterého sice teprve ještě dorostou, ale to rozhodně nezmenšilo jejich nadšení.
Zvláštní cenu fairplay od našich trenérů pak obdržel Mikeš Kalčev, který v těsném zápase po nesprávném výroku rozhodčího nezaváhal, ihned se ozval a chybu napravil, byť to bylo v neprospěch jeho týmu. Takové chování v duchu fair play je pro nás - trenéry - ještě větší odměnou než jakýkoliv sportovní výkon.
Posledním aspektem turnajových výjezdů, o kterém bych se rád šířeji rozepsal, je cesta autobusem. Opřádají jí mnohé fámy a pověry, z nichž jen některé se zakládají na pravdě. Nutno ovšem přiznat, že kdo tam nikdy nebyl, ten nemůže pochopit. Je to jedna z nejlepších součástí celého dne, všichni "účastníci zájezdu" jsou pohromadě a mají šanci se lépe poznat. Zatímco cesta tam bývá klidnější, v čemž určitě sehrává roli čas (sobotní půl sedmou ráno rozdýchavají těžce v podstatě všichni), cesta zpátky je plná života - všichni jsou naplnění zážitky z celého dne, rozdávají se muffiny a buchty, které napekly pilné maminky spoluhráčů (tentokrát jako tradičně Martina Sedláčková a Hanka Škopková). Někdo dospává brzké vstávání, jiní jsou naopak tak plní energie, že je to v rozporu s fyzikálními zákony. Tito hráči pak s trenéry hrají soutěže, kdy dostávají kvízové otázky, které jim pomohou lépe se orientovat v softballu, či poslouchají pohádky, které přinášejí poučení do života (např. ta o černokněžníkovi Kusákovi, který všem krade čas tak dlouho, dokud jim žádný nezbyde). Každopádně jsou tyto dvě magické hodiny krásným závěrem dne, o kterém každý z nás trenérů ví, že byl stráven smysluplně, když se podívá uličkou v autobuse na ty desítky usměvavých tváří.T-BALL GREY & ROYAL: POSLEDNÍ PŘEDPRÁZDNINOVÝ TURNAJ
Naše dva nejmladší t-ballové týmy v sobotu 18.6. odehrály 5. kolo druhé ligy, svými výkony započaly cestu na vrchol a umístily se na 6. a 8. místě.
23 dětí v šedých a královsky modrých dresech vyrazilo v doprovodu Helči Novotné, Jindry Štefkové, Jany Buršíkové, Helči Houbové, Niny Kalčevové, Pepy Brože, Pepína Kozáka a Slávka Novotného v sobotu 18. června posledním chybějícím zeměpisným směrem (tedy na východ) do malebného mlékárenského městečka Chocně, kde je čekal závěrečný druholigový turnaj před prázdninami. Cestou jsme se nechteně vydali k prozkoumání okolí státního hradu Kunětická Hora, když jsme prověřovali, jestli náš autobus náhodou neprojede silnicí omezenou do šířky na maximálně 2m... neprojede.
Drobně opožděný příjezd ovšem žádnému ze tří Joudrs týmů nenarušil začátek turnaje, protože kvůli absenci nemocí zdecimovaného Havlíčkova Brodu B tvořily hrací skupinu B právě všechny naše týmy a Havlíčkův Brod A. To umožnilo v rozpise druhého hřiště několik delších přestávek, které jsme se ale takticky rozhodli neponechat náhodě a lelkování; hned 2 zápasy jsme kvůli nerozhodnému stavu prodlužovali do tiebreaku (včetně vzájemného), čímž se časová rezerva raz dva spolykala. Tým Royal hned na úvod vyzval zkušenější spoluhráče z týmu Navy a dokázal s nimi sehrát tak dokonale vyrovnanou partii, že se zápas protáhl na 6 směn (obvykle v T-ballu stíháme 3, maximálně 4). V druhém tiebreaku sice Navy nakonec dokázali zvítězit, nicméně srdnatý výkon našich svěřenců byl právem oceněn mohutným potleskem (opět početného) fanouškovského kotle. Ostatně vyrovnané zápasy byly pro Royal leitmotivem celého soutěžního dne - z pěti zápasů, které měli možnost sehrát, skončily tři rozdílem jediného bodu a jeden dvoubodovým rozdílem. Přestože do vítězného konce nakonec dovedli pouze jediné utkání (proti Storms Řepy), je tenhle výkon úžasnou odměnou za tvrdou práci na trénincích. Od posledního turnaje jsme nově začali více pracovat především na komunikaci vnitřního pole. Když se nám pak v zápasech daří novinky aplikovat, vyvolává to v některých trenérech (nebudeme konkrétně jmenovat) tak silné vlny dojetí, že jsou vděční letnímu počasí za sluneční brýle, které slzy dostatečně zakrývají.
Tým Grey z vyrovnaného zápasu s Royal dokázal v tiebreaku vytěžit výhru, která byla ale vzhledem k rozpisu vítězstvím Pyrrhovým. Zatímco 4. tým po základní části (v našem případě Royal) čekaly 2 zápasy ve skupině o umístění, vítěz vzájemného utkání - tedy 3. v pořadí - měl před sebou už jen zápas jediný, o 5. místo. Našim trenérům se ale podařilo domluvit s místními Orlicemi přátelské utkání na nevyužitém, třetím hřišti, aby si všichni naši svěřenci odvezli z Chocně stejný počet zápasů. V posledním zápase proti Spectru už sice šedým došly síly, ale přesto se v něm podařily krásné akce, včetně dvojautů. Na závěr byli cenou pro nejužitečnější nejmladší hráče pořadatelem odměněni Johanka Beránková (Royal) a Honzík Kadeřábek (Grey), kteří si kromě sošky odnesli reprezentační tričko Czech softball, do kterého sice teprve ještě dorostou, ale to rozhodně nezmenšilo jejich nadšení.
Zvláštní cenu fairplay od našich trenérů pak obdržel Mikeš Kalčev, který v těsném zápase po nesprávném výroku rozhodčího nezaváhal, ihned se ozval a chybu napravil, byť to bylo v neprospěch jeho týmu. Takové chování v duchu fair play je pro nás - trenéry - ještě větší odměnou než jakýkoliv sportovní výkon.
Posledním aspektem turnajových výjezdů, o kterém bych se rád šířeji rozepsal, je cesta autobusem. Opřádají ji mnohé fámy a pověry, z nichž jen některé se zakládají na pravdě. Nutno ovšem přiznat, že kdo tam nikdy nebyl, ten nemůže pochopit. Je to jedna z nejlepších součástí celého dne, všichni "účastníci zájezdu" jsou pohromadě a mají šanci se lépe poznat. Zatímco cesta tam bývá klidnější, v čemž určitě sehrává roli čas (sobotní půl sedmou ráno rozdýchavají těžce v podstatě všichni), cesta zpátky je plná života - všichni jsou naplněni zážitky z celého dne, rozdávají se muffiny a buchty, které napekly pilné maminky spoluhráčů (tentokrát jako tradičně Martina Sedláčková a Hanka Škopková, dík patří ale ovšem i Petře a Zdeňkovi Beránkovým za zásoby ovoce a vody). Někdo dospává brzké vstávání, jiní jsou naopak tak plni energie, že je to v rozporu s fyzikálními zákony. Tito hráči pak s trenéry hrají soutěže, kdy dostávají kvízové otázky, které jim pomohou lépe se orientovat v softballu, či poslouchají pohádky, které přinášejí poučení do života (např. ta o černokněžníkovi Kusákovi, který všem krade čas tak dlouho, dokud jim žádný nezbyde). Každopádně jsou tyto dvě magické hodiny krásným závěrem dne, o kterém každý z nás trenérů ví, že byl stráven smysluplně, když se podívá uličkou v autobuse na ty desítky usměvavých tváří.
-sn86-
