V italské Sala Baganze žákyně zanechaly sympatický dojem i zápis do historických tabulek za individuální ocenění

SK Joudrs, softball, Praha

Valná hromada klubu 18.03. 2024 od 19 hod v Clubhousu

2024 Softballový příměstský tábor pro hráče a hráčky 7 - 13 let

STAVBA HALY - 4. 11. 2023 OD 8:00 hod

Zápisy Mikro 2023/2024

DĚTSKÉ OSLAVY NA JOUDRS

Začni správným rozhodnutím, staň se rozhodčím!

Z pošmourné Prahy vyrazila výprava 18 žákyní včetně Vojty Poláka na dlouhou cestu autobusem vyprovázená početným zástupem rodičů. Cesta naštěstí proběhla bez problémů a po několikahodinovém osvěžení u jezera Laggo di Garda jsme v neděli odpoledne dorazili na místo určení, postavili stany a začali v neskutečném vedru s aklimatizací. Prý tady takové dlouho nepamatovali. Další dva dny jsme využili k posledním tréninkům i přátelskému zápasu s přáteli z domácího týmu. Postupně jsme v něm vystřídali stejně jako soupeř většinu nadhazovaček a díky skvostnému odpalu Ádi Šimůnkové a jejímu běženému homerunu se ujali rychle vedení, které jsme postupně navyšovali a nakonec zvítězili s dvouciferným skóre. Naše výhra však vzájemné vztahy nezkalila, naopak je děvčata obou týmů stvrdila předáním milých pozorností. Milé bylo i to, že rozhodčí v podání domácího kouče (zde mu říkají manager) Maxe nastoupil ve kšiltovce Joudrs J.

  








Samozřejmě jsme po celou dobu pobytu k osvěžení hojně využívali místní koupaliště. To bylo ještě do středečního oběda docela poloprázdné, pak se ale začalo plnit hráči a hráčkami jednotlivých týmů. Těch se nakonec sjelo na 700 ze 7 evropských států, jeden tým kadetů dorazil dokonce až z USA, z Kalifornie. Všech 40 týmů se pak obyvatelům městečka představilo ve středu večer během slavnostního pochodu městem. Na každém kroku bylo vidět, že se jedná o největší místní událost roku: lidé lemovali chodníky a mávali z oken, řada z nich se zúčastnila zahajovacího ceremoniálu v zahradách v blízkosti tvrze, místní dominanty. Na 200 jich pak během turnaje pomáhalo jako dobrovolníci. Samotný zahajovací ceremoniál se nesl v duchu probíhající Olympiády včetně zapálení „olympijského“ ohně. Naše výprava nesla v průvodu hrdě klubovou vlajku a byla během pochodu městem hodně slyšet a skandovanými pokřiky soupeřila s ještě hlučnějšími italskými soupeřkami. Na začátek turnaje pro všechny úžasný zážitek.
 

  








Od čtvrtka pak začal samotný turnaj. Naším cílem bylo ladit sestavu pro podzimní MČR a především vylepšovat pálku. Naše kategorie hrála své zápasy mimo sportovní areál, na soukromém travnatém hřišti místní celebrity, kam nás dopravoval turnajový autobus. První den turnaje jsme sehráli jen jeden zápas, a to s italským Friuli 81 z Udine. Začátek zápasu byl slavnostní i zábavný zároveň, hráčky vybíhaly k nástupu po vyvolání svého jména komentátorem, který ne vždy správně vyslovil naše jména. Zápas samotný se nám po rozpačitém začátku podařilo s přehledem vyhrát a svými výkony jsme si získali sympatie diváků a rozhodčích. Těm a nejen jim se zvláště líbil především výkon naší nejmenší hráčky Klárky P. v roli nadhazovačky. K pobavení přítomných přispěla i jedna humorná scénka, kdy náš kouč pokládal soupeřovu nadhazovačku za kluka a dle regulí horlivě požadoval jeho (její) odvolání z nadhazovačského kruhu… První zápas jsme tedy zvládli a tajně doufali, že se nám podaří hrát alespoň o bronzové medaile. K tomu jsme potřebovali vyhrát minimálně 2 zápasy. Do karet nám hrály i 2 remízy nejvážnějších soupeřů z prvního dne (na turnaji mohl zápas skončit i remízou).

Následující den jsme se postavili proti belgickým Sparťanům, kteří nám byli ze všech soupeřů nejméně sympatičtí. Během společné cesty na hřiště jsme se jim snažili nahnat strach mohutným skandováním klubových chorálů. Začátek utkání byl docela vyrovnaný, ale pak jsme belgičankám po vlastních hrubých chybách v poli umožnili získat velký náskok 5:2 a soupeř se již radoval z vítězství domnívaje se, že uplynula hrací doba. Nicméně náš kouč pečlivě sledoval čas (hrálo se na 75 min) a velmi rezolutně zaurgoval u rozhodčích zbývající 2 minuty. Naštvané Sparťanky nám coby hosté přidali v poslední směně ještě 3 body a povzbuzované řadou belgických fanoušků už oslavovaly vítězství („už nemůžete vyhrát“ ozývalo se anglicky z hlediště, pravidla turnaje totiž umožňovala dát stejně jako u nás jen 6 bodů ve směně…). Do dohrávky jsme však vlétli jako uragán a k údivu všech přidávali bod za bodem až na rozdíl toho jediného. O remízu jsme se neskutečně rvali, připravila nás o ni však naše hráčská nezkušenost a malá odhodlanost na pálce v rozhodujícím momentu (měli jsme obsazenou 3. metu a 1 aut…). Nezaujaté publikum náš závěrečný finiš ocenilo potleskem, kdežto Sparťanky si pak své vítězství náležitě vychutnaly a vrátily nám hlasité pokřiky při společné cestě autobusem zpět…

Smolná prohra nás nezlomila a v odpoledním zápase proti Collecchiu, kvalitnímu týmu ze sousedního městečka, jsme se opět postavili odhodlaně. Soupeř dosud 2x remizoval, takže kdybychom vyhráli, bojovali bychom pak minimálně o bronz a hlavně by to bylo opět se Sparťankami, kterým jsme moc chtěli vrátit dopolední porážku. Bohužel jsme nezačali dobře a postupně obdrželi 3 body. Proti rychlým nadhazovačkám se nám nedařilo pálit. V obraně se na prkně naštěstí skvěle činila Klárka P. a proti mohutným, mnohdy o 3 hlavy vyšším a několik desítek kilogramům těžším pálkařkám, jak bájný David vyautovala tyto Goliáše několika SO a nedovolila soupeřkám náskok zvýšit. Do 3. směny jsme jako hosté opět vlítli s odhodláním zápas zvrátit. A v útoku se nám opět podařilo stáhnout skóre na rozdíl jediného bodu, mít plné mety a vyrovnávací bod na dosah. A opět se nám jej nepodařilo dát… Soupeř naštěstí další bod nepřidal, ale i my si v útoku bohužel vybrali slabší chvilku na pálce a vyrovnávací bod v poslední směně nedali, takže bylo vlastně rozhodnuto již před dohrávkou zápasu, ve které jsme frustrovaní z prohry nechali soupeři vylepšit si skóre o dalších 6 doběhů…

Sobotu jsme začali s favorizovanými Ruskami a příležitost dostaly především hráčky, které si dosud zahrály méně. Do Itálie jsme odjížděli vlastně se dvěma týmy (Lucka však hrála v týmu našich kadetek) a každá hráčka měla slíbeno, že si zahraje minimálně 2 zápasy. Navíc nadhazovačky mohly odházet jen 3 směny za den, celkově 12 za turnaj, takže taktizování se sestavou bylo docela dost. Na prkně se představil Myšák a předvedl velmi slušné zlepšení oproti předchozím týdnům a připsal si proti skvělým pálkařkám i dvě SO. Přesto soupeř podle očekávání bez větší námahy zvítězil. S tím jsme však počítali a připravovali se především na odpolední zápas s domácí Salou. Neměli jsme úplně přesně vyložený výklad pravidel a měli jsme za to, že dalším kritériem při rovnosti bodů je počet vyhraných zápasů. To by nám při výhře nad našimi přáteli mělo pomoct v porovnání s Collecchiem… Takže jsme v úplně posledním zápase skupiny nehleděli moc na přátelství a šli tvrdě za vítězstvím. Naopak Sale už o nic nešlo, měla již jistou účast ve finále, takže je potřeba sportovně přiznat, že nám vítězství moc nezkomplikovala. Bohužel se nakonec ukázalo, že rozhodujícím byly vzájemné zápasy, takže ani dvě vítězství nám nepomohla k boji o bronzové medaile a my tak v neděli měli hrát „jen“ o 5. místo.

Přesto nám tato informace nepokazila sobotní večer, který jsme věnovali prohlubování přátelství s domácím týmem. Jak hráčky, tak trenéři si jej náramně užili a výsledkem byly hlavně plány na společné aktivity příští rok.

V nedělním posledním zápase dostaly příležitost zahrát si děvčata, která po celý rok hrávala především v našem Béčku. Úkol zněl jasně: netrápí nás prohra, ale chceme ukázat, co v nás je a vydat ze sebe maximum, šlo především o nominaci do týmu na MČR. Turnaj jsme zakončili se stejným soupeřem, jako jej začali. Vyhráli jsme los o domácí a snažili se plnit stanovené úkoly. I když jsme se nevyvarovali chyb, kouč byl s výkonem týmu jako celku spokojený: Niki odházela pěkný zápas a dost se nám dařilo i pálit.  Takže nás výsledná prohra moc nermoutila. Odpoledne jsme se pak snažili povzbuzováním nabudit naše přátelé ze Saly ve finálovém duelu proti ruské Moskovii, ale favorit svou roli bohužel zvládl s přehledem a turnaj vyhrál.

Celou neděli jsme pak postupně balili a připravovali se na závěrečný ceremoniál, který proběhl na fotbalovém hřišti v areálu. A byla to zase velká šou. Nástup všech týmů do velkého kruhu kolem pódia před zaplněnou tribunu, kulturní program v podobě vystoupení několika tanečních skupin, rej hráčů a vlajek míchajících se při společném kroužení uprostřed hřiště… A vyhlašování výsledků. To už jsme věděli, že i pro nás je připravený jeden z pohárů, který jsme si přiběhli převzít na pódium za uznalého potlesku všech přítomných. Pak jsme nadšeně zatleskali našim bronzovým kadetkám a společně s ostatními jim postavili slavobránu v podobě tunelu ze vztyčených rukou. Předlouhý ceremoniál se chýlil ke konci a zbývalo už jen vyhlášení individuálních ocenění, kde jsme předpokládali, že si je rozdělí Rusky. Jaké ale bylo překvapení, když z mikrofonu zaznělo, že se nejlepší pálkařkou naší kategorie do 13 let stala naše desetiletá Klárka P. s pálkařským průměrem .666! Sama tomu nemohla v první chvíli uvěřit a cestou z pódia s pohárem byla tak u vytržení, že ani neproběhla celý dlouhý slavnostní tunel, který ji postavily hráči a hráčky snad ze všech týmů. Joudrs díky tomuto ocenění zanechaly první stopu mezi nejlepšími v historických tabulkách turnaje a doufejme, že ne poslední. Stala se také naší nejlepší nadhazovačkou a v dlouhém seznamu konkurentek obsadila ve statistikách celkové 6. místo. Gratulujeme!

  
 





  



Závěrečný dlouhý a nádherný ohňostroj ukončil ceremoniál a my pak finišovali s přípravami na odjezd. Pondělní naložení proběhlo rychle a spořádaně, a byť jsme nakonec odjeli s téměř hodinovým zpožděním, tak jsme byli v autobuse všichni i se všemi věcmi. Na cestu jsme od organizátorů ještě obdrželi nečekanou a vydatnou svačinu a nálož nápojů. Cestu nám bohužel zkomplikovala prasklá pneumatika u přívěsného vozíku, naštěstí vše dobře dopadlo a do Prahy, kde nás již čekali nedočkaví rodiče, jsme dorazili v pořádku, i když se zpožděním, hodinu po půlnoci. Po spořádané vykládce a nezbytné vnitřní očistě autobusu jsme vyrazili domů a cestou vykládali svým blízkým své zážitky. Jistě mezi nimi nechyběly turecké záchody nebo fotografování s maskotem turnaje, prasátkem Salinem (to symbolizuje hlavní průmysl Parmy a okolí – vepřové masné výrobky všeho druhu, především však známou parmskou šunku). 

  










A že bude na co vzpomínat. Turnaj nebyl jen o utkáních, ale také o dovádění v bazénu, navazování nových přátelství či každovečerních programech. Na jeden z nich bude jistě vzpomínat Klárka P., která vyhrála v tombole bohatý dárkový koš a radovala se z něj snad ještě víc, než ze svého sportovního ocenění. O obsah se kamarádsky rozdělila s ostatními členkami týmu; sušenky přišly na bazénu všem vhod J.

Závěrem bych rád poděkoval všem, kteří se zasloužili o zdařilý průběh celého pobytu: Renatě Polákové, Jirkovi a Stáně Hudíkovým a novému trenérovi našeho zakládaného týmu T ballu Lukáši Rosůlkovi, který zde sbíral zkušenosti pro účast T ballistů v příštím roce.

A my si dali za cíl, že z dalšího ročníku turnaje chceme přivézt i týmové medailové ocenění

Tak za rok na viděnou v Sala Baganze!

Petr

P.S. Zde si můžete prohlídnout oficiální oficiální prezentaci z turnaje (Terka se tvůrcům asi moc líbila:)).
Na www.torneobaseballsalabaganza.com najdete všechny výsledky, statistiky a časem snad i nějaké video či fotky.