Žákyně hrály opět ve finále, které však neodehrály dobře

SK Joudrs, softball, Praha

Valná hromada klubu 18.03. 2024 od 19 hod v Clubhousu

2024 Softballový příměstský tábor pro hráče a hráčky 7 - 13 let

STAVBA HALY - 4. 11. 2023 OD 8:00 hod

Zápisy Mikro 2023/2024

DĚTSKÉ OSLAVY NA JOUDRS

Začni správným rozhodnutím, staň se rozhodčím!

Ještě před tím jsme museli řešit dva důležité problémy: poruchu autobusu a zajištění dostatečného počtu hráček. Tu první šlamastyku vyřešil Jirka Hudík a tak jsme mohli v klidu v pátek odjet. Se zalepením sestavy především u Béčka nám pomohla děvčata z T ballu, a tak jsme mohli odjet aspoň s minimálním možným počtem 9 hráček. Nesměl se však nikdo zranit… pro naše nováčky, Hanku a Barču, to byl jejich první ostrý start na pálce z nadhozu a dopadlo to nad očekávání dobře. Vůbec, děvčata z B týmu bojovala celý turnaj velmi srdnatě. Sice ve své těžší skupině všechna utkání prohrála, ale v play off notně potrápila jak slovenskou reprezentaci, tak i SaBat. To už však náš tým hrál mimo bodování do tabulky, protože hned v prvním zápase se po ostrém střetu zranila Bětka, a tak Béčku musel vypomoci někdo z Áčka. Los padl na Bramborku, která se svými odpaly byla týmu velmi platnou oporou. Na nadhozu se velmi dařilo Myšákovi a ani Niki nezůstala pozadu. Z pohledu výkonů Béčka koučovaného v nepřítomnosti Renaty Jirkou Hudíkem a tradičně Katkou to byl i bez několika důležitých hráček sestavy velmi podařený turnaj, i když výsledné umístění tomu vůbec nenasvědčuje. Každopádně děvčata předvedla slušný příslib do budoucna, a to je moc příjemné zjištění. Jen tak dál!

První zápas turnaje měl odehrát náš A tým, a to na trávě. Polovinu noci propršelo a i při cestě na hřiště stále padal déšť. Myšlenkami jsme se vraceli k nedohranému předchozímu kolu v Mladých Bukách. Naštěstí tady, o pár kilometrů dá a o 14 dní pozdějil, se nakonec počasí umoudřilo a my mohli hrát. Jeět před tím jsme však museli nechat pořadatelům vyměnit mety, protože ty volně položené by mohly na kluzké trávě být zdraví nebezpečné…

Áčko si chtělo zajistit postup do semifinále hned v prvním zápase s Eagles, což se nám beze zbytku podařilo výhrou 4:0 a nezastavila nás ani Gabča Slabá na nadhozu. A jelikož si v souběžně hraném zápase poradil Trutnov se Dvorem, tak soupeři do play off byli na obou postupových místech v podstatě známi  už po prvních zápasech a my, kdybychom chtěli kalkulovat, tak jsme si byli bývali mohli soupeře do play off i vybrat… Ještě před tím jsme však museli porazit stále se lepšící mladý ostravský celek. Proti Arrows jsme ve vnitřním poli i na nadhozu dali příležitost ukázat se i hráčkám, které zde pravidelně nehrávají. Z výsledku 5:4 by někdo mohl cítit drama, ale zápas jsme měli stále pod kontrolou až do vítězného konce. Do posledního utkání se Slovenskem jsme šli zase ve standardní sestavě, jen na prkně vystřídala Klárku Eliška. Všichni chtěli hrát v semifinále proti Dvoru, což nám zaručovala jen výhra, takže jsme proti zahraničnímu národnímu výběru začali pěkně zostra a zápas s přehledem dotáhli k výhře a skóre 10:3. Další den nás tedy čekal Dvůr.

To už jsme věděli, že na nadhozu nenastoupí jejich nejlepší nadhazovačka, a nehrála nakonec ani v poli. Zdálo se, že budeme mít úlohu zjednodušenou, ale opak i rozhodčí s protivníkovými kouči a fanoušky byli proti. Relativně poklidný průběh zápasu, kdy my jsme v každé směně nadělili dvorským 2 body a oni nám ani jeden, narušil výrok rozhodčího v žákyňské extralize nevídaný: infield fly, tedy laicky řečeno teoreticky chycený luft při do výšky odpáleném míči ve vnitřním poli. Co na tom, že za 5 let jsem nikdy neslyšel v této dětské kategorii tento verdikt odpískat (byť byl podle pravidel odpískán správně), co na tom, že byl zapískán až při dopadu míče na zem (protože mladičká hráčka soupeře lehký luft nechytila). Začaly první velké vášně, které vygradovaly v okamžiku, kdy rozhodčí dal na informaci soupeřových koučů o našich údajných 3 autech, byť jsme jich měli jen 2… a nemohli se toho třetího dopočítat. Ale neměli jsme zápis a tak jsme podle rozhodčího měli smůlu… Pravda, je potřeba přiznat, že jsem v našem line upu udělal chybu a u dvou hráček uvedl stejné číslo dresu (což soupeř reklamoval až při této kritické situaci), ale to by snad na počet autů nemělo mít vliv… Naštěstí nás tato sporná rozhodnutí nezlomila a zápas jsme už podrželi a Dvoru nedovolili ani bod, sami jich naopak 5 dali. Splnili jsme tak náš hlavní cíl, dostat se do finále.

Tam nás po jednozápasové pauze čekal domácí Trutnov, který si ve druhém semifinále poradil s Ostravou. Ještě před tím jsme se však neohroženě a s vervou pustili do voňavé pizzy. Bohužel tenhle „výkon“ jsme už nezopakovali v samotném utkání. Plná břicha a snad i uspokojení z účasti ve finále byly podle všeho důvodem našeho žalostného výkonu. To soupeř na nás vlítl převelice namotivován, a to i bez Anežky v sestavě. My nebyli schopni se pořádně hýbat ani odpálit z tossu, trutnovští pálili jak u Verdunu a my nebyli s to zahrát ani jednoduché auty. Výsledkem byl stav 0:6 po první směně a nepomohlo vzít si oddechový čas ani domluvy hráčkám. Jak kontrastně působily dosud naše skvěle odehrané zápasy s naší finálovou nemohoucností… naše trápení naštěstí nebylo příliš protahováno a tak nebyl náš výprask dvojciferný, přesto výsledek 1:8 je naším nejhorším v celé letošní venkovní sezóně. Chtěl bych věřit, že už letos nic takového nezažiju… Se stříbrnými medailemi jsme vyrazili na cestu k domovu. Cíl naší turnajové mise (hrát ve finále a nepustit do něj Dvůr) jsme sice splnili, ale pachuť nepovedeného finále smaže jen dobrý výkon v dalších zápasech. A už nikdy žádnou pizzu před utkáním, to slibuju.

Petr, hlavní kouč žákyní

Žákyně hrály opět ve finále, které však neodehrály dobře