Když jsme v zimní přípravě vyráželi na běžky, v létě se učili zachraňovat tonoucího, abychom mohli před soustředěním vyrazit na Lužnici, tak jsem si říkala, jestli nám ty hodiny, které jsme nevěnovali přímo softballu nebudou chybět. Možná ano, ale získali jsme myslím něco mnohem cennějšího. Tým, který drží při sobě, dokáže se podporovat a bojovat i přes občasné chyby ze všech sil. Před turnajem by na nás asi vsadil málokdo, ale důležité bylo, že minimálně my věřili, že to zvládneme.

Už v prvním zápase nás čekala pořádná výzva v podobě domácího Spectra. V rozhodující okamžik v tiebreaku zazvonily pálky jak bychom si představovali celý zápas a dva body přinesly mírnou výhodu do dohrávky, kdy bylo jasné že jeden bod nás případně nemusí trápit. A naštěstí u toho jednoho zůstalo. V druhém zápase Beavers neponechali nic náhodě a další cenný skalp jsme si neodnesli. V sobotu jsme se vypořádali se Žraloky, ale náš útok pořád ještě nebyl jaký bychom si představovali. Dlouhá pauza do zápasu s Piraněmi nám naopak prospěla a pořádná pálkařská příprava v klecích přinesla ovoce. Sice jsme trhali rekordy v chybách v poli, ale po našich parádních odpalech je dokázal vyrobit i soupeř a my si připsali třetí cenné vítězství. Na náš nedělní zápas proti Hrochům napjatě čekalo i Spectrum, protože kdybychom Hrochům dali víc než jeden bod a zároveň prohráli, byli by díky kolečku šťastným postupujícím do finále právě oni. Naštěstí jsme i tenhle zápas zvládli zodpovědným výkonem a mohli se těšit na FINÁLE! Už jen stát na hřišti a poslouchat hymnu byl zážitek a rozhodně nakopnutí k nejlepšímu možnému výkonu. Kluci na vynikajícího Tondu sice už pálili, dokonce se dostali na mety, ale kýžený bod jsme nedovezli. Zato ve třetí směně zatlačil soupeř a po našich drobných chybičkách se ujal vedení a bohužel v té následující ještě přisypal. Ale i do poslední směny šli kluci naplno s vírou, že není konec, dokud není konec. O to větší bylo zklamání, když ten konec bez bodu přišel... Ale i tak, dokázali jsme myslím soupeře potrápit víc, než čekali.

Kluci zklamaní, protože končit prohrou je vždycky těžké, ale jistě to přebolí a zůstanou vzpomínky na to, co se v turnaji povedlo. Nádherné odpaly, zahrané situace o jakých by se nám na začátku sezóny ani nesnilo a hlavně soudržnost a odolnost, kterou tenhle tým nejen na tomhle turnaji prokazuje. Trenéři a rodiče nadšení právě z toho, jaký pokrok za sebou za ten rok mají a jaký je to příslib do dalších softballových sezón, které je čekají...

Hráli

1 - Óňa - outy hraje s ledovým klidem, zatímco diváci dostávají třetí infarkt.

4 - Eda - MVP turnaje, nepostradatelný nadhazovač a pálkař, který to umí poslat za plot. Jo, a bubeník, kterého chcete mít v dugoutu

16 - Šíša - do všeho jde po hlavě, naplnno, neohroženě. Občas zíráme, kam až se pro příhoz dokáže natáhnout

17 - Honza - ten, který už letos bravurně háže a to teprve počkejte příští rok. Rychlé reakce i zpracování míče, umí vyslat pořádnou raketu až na plot, žádné luftíky

21 - Lojza - kapitán a duše týmu. Neskutečný dříč a univerzál, v turnaji chytal i házel, ale může hrát kdekoli a bude skvělý. Přehled o hře by mu mohl závidět leckterý hráč extraligy

22 - Fanda - od pohledu vytáhlá tyčka, ale s neskutečnou silou. Má hlavu a neváhá ji použít, takže není dobrý nápad pouštět ho na tos

28 - Cheesy - další ze silových pálkařů se zápisem v homerun clubu. Polař, kterému nestačí být skvělý na první metě, ale chce zvládat stejně dobře všechny posty. A navíc se smyslem pro humor

39 - Kuba N. - největší pálkařské zlepšení v průběhu sezóny, když se to potká, tak mu lítá --- a už mu prosím vymyslete přezdívku

43 - Pepa - ten, který má nejlepší ruku z týmu a tak začal chytat. A taky ten, který ustojí neznámého nadhazovače i rozhodčího a stav 0:2, což ho předurčilo k jeho obvyklé pozici v lineupu

58 - Kuba J. (no a nebo přezdívku tomuhle Kubovi) a

59 - Vítek - oba nováčci, oba výborní rychlí běžci, kteří se neskutečně rychle učí. A taky často najdete tyhle dva spolu

65 - Silák - trochu horká hlava, ale umí s tím bojovat. Už v coachballu se mu zdálo o tom, že je nejlepší softballista a tak na tom tvrdě maká

66 - Míša - týmový hráč, který dokáže zabrat nejen na hřišti, ale ví, jak dokáže podpořit tým i z lavičky. Vždycky s úsměvem, přináší dobrou náladu do celého týmu

---

87 - Karavan - na MČR s námi nehrál, neb se tou dobou adaptoval se školou, ale v sezóně byl součástí týmu, byť už trénuje s kadety. Catcher, který se nebojí. Pálkař, který si věří a má proč. No a jen tak mimochodem, doba kdy mlčí, se limitně blíží nule. Zejména při rozcvičce nebo docvičce....

Pro některé kluky to byl poslední žákovský turnaj, pro některé příjde příležitost zopakovat nebo vylepšit tohle umístění zase za rok. Tak jako tak je čeká jistě další sezóna nabitá zážitky a novými dovednostmi. A snad na tenhle turnaj i celou sezónu budou i po letech vzpomínat s láskou a hrdostí. Mají být totiž na co hrdí....

Poděkování za tenhle zážitek ale patří nejen hráčům, ale i všem trenérům a členům realizačního týmu, zejména báječné technické vedoucí, která se o nás všechny starala jak o vlastní a rodičům ať už svoje děti podporují jakýmkoli způsobem. Je báječné, že jim to umožňujete a že dokážete vytvořit kulisu jako tomu bylo na tomhle turnaji a sdílíte tu radost s námi.

Za fotky děkujeme Ondrovi Nantlovi, víc jich najdete na fotogalerii Joudrs: http://joudrs.cz/fotogalerie/f_72177720311649064.htm.