Na poslední letošní turnaj si do haly ve Svoboda parku dorazilo zahrát 41 hráček a hráčů. Jako každý rok týmy startovaly pod vedením kapitánů, zkušených softballistů, kteří se tak rozloučili se svou poslední žákovskou sezónou, protože v té příští budou startovat už jen jako kadetky či kadeti.

V prvních zápasech turnaje děti ještě trochu bojovaly s nastavením stroje, ale postupem doby si všichni zvykli a úroveň hry byla s každým odehraným míčem vyšší. Kapitáni navíc méně zkušeným dětem skvěle radili a hráči se vzájemně podporovali.

Rozdělení do týmů se tentokrát povedlo na výbornou. Většina zápasů byla opravdu napínavá, každý tým dokázal ve skupině alespoň jednou vyhrát. Proto i v zápasech o play-off nebylo nic dopředu rozhodnuté a počítal se každý odpal nebo chyba v poli. A jestli někdo říká, že musí mít o co hrát, aby byla motivace dostatečná, měl by se přijet podívat na tenhle turnaj. Tolik skočených ryb, perfektní agresivní běh po metách, ale taky zahraný rundown nebo oslavy prvních trefených odpalů či zahraných autů. Prostě k stoprocentnímu výkonu na hřišti není potřeba vidina postupu třeba na nějaký finálový turnaj, ani dospělí, kteří řídí hru. Když děti necháme, zvládnou to samy a líp, než bychom čekali.

O zábavu mezi zápasy se první den postarala také doplňková infield game, jejíž základní kolo probíhalo v tělocvičně. Semifinále a finále potom po odehrání základní skupiny proběhla za podpory všech spoluhráčů v hale. Úkolem bylo překonávat překážkovou dráhu a během toho zpracovávat míče a hrát na první metu. Za nezpracování míče nebo netrefení zástěn za metou se přičítaly trestné vteřiny, nejrychlejší čas vyhrával. Klíčem k úspěchu bylo precizní zpracování míče, ale rychlíci na dráze si podobně jako v biatlonu mohli dovolit i nějakou tu minelu. V závěrečných bojích už ale byl k vítěztví potřeba bezchybný výkon. Jenže finále bylo právě o poznání nervóznější a chybovalo se naopak častěji. No jo, ta hlava....

Druhý den jsme už neměli doprovodný program, ani obětavého rozhodčího, který nám přijel pomoct ("Díky, Pavle, za neděli ;)!") a tak děti zvládaly, jak je na Vánočním Joudrs Cupu už tradicí, nejen hrát, ale také pískat nebo zastat roli “nadhazovače” u stroje a ať už dělaly cokoli, byly skvělé. Stejně jako rodiče, kteří je na turnaj doprovodili, fandili, pomáhali s organizací, zařídili přenos z haly nebo třeba nafotili nádherné fotky, které najdete ve fotogalerii ZDE. Kdo je vítěz, a kdo poražený, není tentokrát až tak důležité, památeční medaili a odměnu si odvezli všichni. A vyhráli vlastně také všichni. Tím, že se něco nového naučili nebo jsou bohatší o zážitky a nová přátelství.

Individuální cenu za předvedené výkony si tentokrát odváží Barbora Hajdíková ze Sokola Hluboká a Martin Hart z Tempa Praha.

Díky, že děti podporujete a takovéhle zážitky jim umožňujete a že jsme mohli společně v parádní atmosféře společně symbolicky uzavřít softbalovou sezónu 2024. Těšíme se na setkání v novém roce a všem vám přejeme spoustu úžasných chvil nejen na hřištích!

Klára & Martina
ředitelky turnaje