Jak jsem viděl sezónu 2023 u týmu žen A

Pohled zvenku by mohl být krátký a tedy stručný:

Joudrs Praha využilo svých zkušeností (stejné nadhazovačky, stejní catcherové) a podle předpokladu opět obhájilo titul…

Pohled zevnitř je trochu delší:

Říjen 2022: Sezónu 2022 jsem začal na pozici hlavního kouče. V červnu se k týmu přidal Tomáš a vrátil se do boxu u 3. mety. Ženy A získávají titul a kompletují hattrick. A já „vím“, že 2x do stejné řeky nevstoupím…

Listopad 2022: Na výjezdním zasedání najednou zjišťuji, že říkám „ANO“ na pozici head coach u týmu ženy A, a lezu podruhý do tý vody, která přece není stejná – přece znám ten tým, který se vlastně nezmění a máme to s manažerem jasně nastavené…

Prosinec 2022 – Březen 2023: Zjišťuji, že v týmu postupně končí 6 hráček a absolvuji desítky diskusí ohledně doplňování z týmu juniorek. Postupně zjišťuji, že ty nastavené mantinely máme každý trochu jinde. Tréninkový proces týmu je opět (jako vloni) hodně specifický a tým se reálně v plném počtu začíná setkávat až na jaře na hřišti…

Duben 2023: Hurá do Enschede! Hotel objednán včetně vytápění, ale přesto při odjezdu vypadáme jako skupina vyrážející do Alp, jenom nám chybí ty lyže (a v Holandsku nejsou Alpy, vlastně ani hory). Cítím takovou divnou nervozitu – na jedné straně je tu důvěra ve vysokou kvalitu juniorek, na druhou stranu je tu nejistota, jak na tom obecně jsme jako tým? Půjde nám to spolu dohromady, co mohu od koho očekávat? Začínáme navíc hned po příjezdu v pátek večer proti domácím TTT (vicemistr holandské ligy 2022). A přichází šok – výhra 22:0!!! Až mi je soupeře líto – nám se daří vše, jim nic. A druhý den přichází v dešti šok č. 2 – bohužel negativní – nešťastné minutí míče a přicházíme o kapitánku (později se ukáže, že to je na celé jaro). Ukazuje se poprvé síla týmu – dokážeme se zvednout a turnaj dohrát až do finále, kde v souboji mistrů ČR – NL opět po roce prohráváme.

Jaro 2023: 4, 5, 6, 4 | 4, 4 | 6, 7, 6, 4, 4, 6 | 6, 7 | 5, 7, 7, 7 | 5, 5, 7, 7 – tohle není žádný matematický kvíz nebo vyluštěné sudoku – tohle je počet směn, které jsme na jaře odehráli – tj. ve 22 zápasech jsme neodehráli 31 směn, tedy byli jsme „ošizeni“ o 4 a půl zápasu – a to nepočítám nedohrané půlsměny v domácích zápasech…

Vsuvka č. 1: Jaký je z toho závěr – tahle soutěž nás na play-off dobře nepřipraví – vždyť v základní části většině týmů o nic nejde a my můžeme jen závidět mužům vyrovnanost jejich extraligy. Motivovat se k vítězstvím rozdílem s vidinou, že hrát nadstandard bude potřeba až od léta – v reprezentaci, na Poháru a pak v play-off – to není rozhodně jednoduché. Ale všem trenérům i hráčkám patří dík za to, že my chceme hrát „jinak“ – tak nějak dobře, a pak ještě lépe!

Červen 2023: Déžaví 2022 (pro lingvisty: Déjà vu) – za obecné shody dochází k návratu na loňské posty – přichází Tomáš na post hlavního trenéra a kouče a moje role se „lehce“ mění z co nejvíce vyhecovat (tým) na co nejvíce uklidnit (Tomáše).

Červenec – Srpen 2023: Přichází letní pauza. Teda jak pro koho… Naprostá většina týmu si užívá dosud nepoznané zátěže v repre týmech. Zátěže fyzické i psychické při zápasech PSW s účastníky Stage 1 MS žen – neboli 2. fáze kvalifikace na MS žen v příštím roce. Následují zápasy na repre výjezdech do Itálie a nakonec zlaté ME juniorek U18 u nás doma. A než si holky stačí vydechnout, už se jede na Pohár (dříve mistrů evropských zemí – dnes Premiere Cup plný zámořských hráček).

Podzim 2023: Zbývá pár posledních zápasů základní části. Sledujeme tým, který je krátce před play-off ve stavu „vyždímané houby“ a dlouze řešíme, jak je kdo vyždímaný, a co kdo přesně potřebuje. Hodně se vracíme k individuálním tréninkům. Někdo i hodně relaxuje. Nakonec Tomáš naordinuje zátěžové herní soustředění. Štěstí se k nám začíná vracet i ve zdravotním ohledu a před play-off máme k dispozici skoro celý tým ve stavu „jak jsme si to v březnu namalovali“.

Arrows ve čtvrtfinále vyřadí nevyzpytatelné Ledenice a volba na semifinále tak padá právě na ně. Čeká nás výlet na dálný východ naší republiky, i když úvodní „venkovní“ zápas hrajeme doma. Čekáme férovou a pořádnou bitku, kde není dopředu nic dané a domácí hřiště nehraje roli. To se také hned v úvodu potvrzuje – prohráváme 1:4 v tie-breaku a všem už je jasné, že „samo se to neudělá“. Do druhého zápasu jdeme plní odhodlání a koncentrace – celý zápas si udržujeme vedení a je vyrovnáno (6:4). Třetí zápas vychází parádně Lin, která soupeři nic nedovolí a skvělý útok ve 2.a 3. směně skóruje 6x načež končíme zápas už po šesté směně (8:0). Poslední zápas série je opět bitvou, kde sice taháme za delší konec, ale skóre 4:2 nedovoluje polevit až do posledního autu.

A je tu další opáčko z loňska – finále s Tempem.

Vsuvka č. 2: Osobně mám souboje s Arrows a Tempem nejradši z celé ligy – hraje se naplno a fér, souboje jsou plné emocí – ale těch pozitivních, kdy mezi hráčkami i realizačními týmy existuje řada nadstandardních vztahů, které do hry přinášejí osobní výzvy (challenge) či špičkování (hecování) a to vše ještě zvyšuje už tak vysokou kvalitu hry. Skoro se mi chce napsat, že i když ten druhý vyhraje odcházíte s pocitem, že to byl bezva zápas, jen ten druhý byl prostě dneska lepší nebo měl prostě víc štěstí.

Finále pak nejprve připomíná loňské souboje – reprezentační osy (nadhoz – catcher) v obou týmech povětšinou dominují a bodů je poskrovnu. Poprvé rozhodujeme na začátku, podruhé na konci. Ve třetím zápase se nám nepodaří vstup, a i když na soupeře tlačíme. nakonec prohráváme. V posledním zápase sezóny pak konečně uvolňujeme ruční brzdu na pálce a jen mužské HR ploty a skvělé zákroky vnějšího pole soupeře dovolují Tempu pomýšlet na prodloužení série (a neinkasovat asi 4x HR). Nakonec náš trpělivý tlak přináší ovoce a na tabuli svítí celkem 9 bodů. Zápas končí sice trochu bizarně až tragikomicky, ale na to už si za rok nikdo nevzpomene. Je hotovo! Stagnace Joudrs na čele extraligy pokračuje i ve čtvrté sezóně v řadě.

Tak jedééém! Nezdržujte! Dejte nám medaile a pohár. A teď honem pár společných fotek a rychle do aut! Proč? On ještě není konec? Není! Protože teď jsme na Tempu a na Joudrs se za chvíli hraje finále MČR dívek do 18 let – a to je přece taky „náš“ tým – 6 hráček v rychlosti balí své věci a spěchá do aut. Zbytek týmu posbírá to, co kdo zapomněl a jede taky. Proč? No přece povzbuzovat „ty naše“. A jsme svědky výkonu hodného možná zápisu do Guinessovy knihy rekordů – 2 tituly během 5 hodin! A 2x rozdílovým skóre!

Vsuvka č. 3: K celému play-off mám ještě jednu poznámku – bylo úžasné, jak se hráčky juniorského týmu, plnící v play-off povětšinou roli náhradníků či běžců, okamžitě zapojily do týmu a celý zápas bylo zjevné, že jsou jeho nedílnou součástí, že jim jde o stejný cíl. Neustále z lavičky podporovaly holky „na place“ a permanentně nám koučům dávaly najevo, že mohou jít kdykoliv kamkoliv, zkrátka, že jsou „v zápase“! Jen se ukázalo, že nejsme ženy, juniženy, juniorky, kadetky atd., ale JsmetymjsmeJoudrs.

Děkuji Tomovi, že jsem dostal tuhle šanci a děkuji všem, že to se mnou táhli/táhly…

MiWi